Zpívá nočník a cinká zoubek.
Dneska ráno, když jsem se vyspinkala, nějak víc mě bolela dásnička. Snažila jsem se strkat do pusinky všechno možné, ale moc to nepomáhalo a protože jsem pokňourávala, vzala mě maminka na míč a já jsem za chvilinku usnula. Když jsem se pak vzbudila, byla u nás teta Janina se sestřenicí Nikolkou. Mě pořád bolela pusinka a tak jsem pořád poplakávala. Do toho se mi ještě začalo chtít kakat a tak jsem začala tlačit. Mamka mě šla přebalit a já jsem se ještě jednou pokakala. Mamka si myslela, že budu ještě kakat a tak mě posadila na nočník. Mě už se, ale kakat nechtělo, zato jsem se tam vyčůrala. A co to. Něco tady hraje. Vida to je nočník. Mamka mi chválila jaká jsem šikovná, že jsem se vyčůrala do nočníku. Kdybys mě tam dala vždycky, když se mi chce, budu tam klidně čůrat pořád, mrkla jsem na mamku. Teta nočník někam odnesla a když ho vrátila, už nehrál. Asi ho rozbila. Budu muset říct taťkovi, aby mi ho spravil.
Když jsme přišly z venku hrála jsem si v košíku a mamka řekla, že zkusí, jestli nemám zoubek. Už to na mě občas zkouší, klepe mi lžičkou do dásničky. Dneska zase vzala lžičku a zaklepala. A hele? Něco mi tam cinká. Hurá zoubek! Mamka se radovala a tak jsem se také smála. Nevěděla jsem, že je to taková sranda, mít zoubek. Odpoledne a večer jsem zjistila, že to zas až taková legrace není. Dásnička mě tak rozbolela, že jsem konec procházky pěkně prokřičela. Dokonce nepomáhalo, ani když mě mamka pochovala. Uklidnilo mě až mlíčko. Mamka mi říkala, že to mě bolí dásnička, protože ten zoubek chce ven. Tak já ten zoubek, nechci! Kňourla jsem. Prý ho potřebuji, abych mohla kousat. Ale to já umím i bez zoubků, občas se dásničkami tak kousnu do ručičky, že mě to pěkně bolí. A kdyby jste viděli, jak se dokážu zakousnout do hraček! Budu muset tomu zoubku rozmluvit, aby si našel někoho jiného, protože já ho opravdu nepotřebuji.