Výlet na chirurgii
Dneska ráno se mě mamka zeptala, jako každý čtvrtek, jestli chci za dětmi do Berušky. „Jóóóó“ křičela jsem nadšeně. Mamka mě oblékla, dala do kočárku a šly jsme naproti tetě Ivče s Tomáškem. Venku padal sníh a mamka usoudila, že mi asi bude zima na ručičky a řekla, že mi dá rukavičky. Hmmm, kývala jsem, protože mám rukavičky moc ráda, pěkně se s nimi tleská. Mamka mi vzala ručičku, a protože byla zalezlá v kombinéze, chtěla mi ji vytáhnout ven, aby mi mohla lépe nasadit rukavičku. Jak mamka za ručičku zatáhla, něco mi v ní křuplo a strašně mě začal bolet lokýtek. Začala jsem plakat, mamka mě vyndala z kočárku a snažila se mě utěšit. Mezitím už dorazila teta Ivča, a také se mě snažila utěšit. Lokýtek mě ale tak moc bolel, že jsem si ručičkou ani nedokázala vzít krásnou novou hračku, kterou mi teta podávala. Mamka řekla tetě, že se mnou raději půjde domů, teta jí ještě řekla, ať se mnou zajde na chirurgii. Nevěděla jsem kam to se mnou má mamka jít, ale bylo mi to jedno, nechtěla jsem už ani do Berušky, přála jsem si jenom, aby mě přestal bolet lokýtek. Mamka to určitě nějak zařídí! Dorazily jsme domů, mamka mi svlékla kombinézu, to mě strašně moc bolelo a strašně moc jsem plakala. Mamka volala taťkovi, který měl naštěstí dovolenou, aby mohl pracovat na našem novém bytě, aby hned přijel, že mi udělala něco s ručičkou a že nás musí odvézt na chirurgii. Mami já nikam nechci, já chci jenom, aby mě přestala bolet ručička, naříkala jsem u mamky v náručí a nemohla jsem se utišit. Mamka mě chovala a taky plakala. Asi jí taky bolela ručička, to jsme teda dopadly, viď mami. Pak jsem se na chvilku uklidnila, když jsem koukala z okna, ale když jsem mamce chtěla ukázat houpačku a zkusila jsem pohnout ručičkou, zase se ozvala ta strašná bolest a moje ručička se ani nehnula. Plakala jsem o to víc, i když už jsem si před chvilkou myslela, že víc to ani neumím. Mamka taky plakala, pořád mě hladila a stále dokola mi říkala „Promiň Nelinko“. Slibovala mi tuny párků a hodiny koukání na Šášu na DVD, jenom abych měla ručičku v pořádku.
Během chvilinky přijel taťka a když viděl jak moc mě ta ručička bolí, tak mu taky tekly slzičky. Ještě mi s mamkou rozstříhali tričko, protože prý mělo úzké rukávky a měli strach, že by mě bolelo, kdyby mi ho na té chirurgii sundávali, zabalili mě jenom v bodýčku a v punčocháčkách do deky a jely jsme. Seděla jsem s mamkou v autě bez sedačky na předním sedadle, ale vůbec jsem si to neužila, protože mě ručička pořád šíleně bolela a já jsem pořád plakala.
Když jsme dojeli do nemocnice, vzali nás hned do ordinace, kde se všichni ptali co a jak se mi stalo. Mamka jim to vysvětlila, a paní doktorka mi s mojí bolavou ručičkou trošku zacvičila, strašně to bolelo a já jsem plakala ještě víc, než před tím, ale protože to cvičení nepomohlo, zavolali ještě jiného pana doktora, kterému mamka zase zopakovala, co se mi přihodilo a on mi ručičkou začal kroutit a tahal mě za ní. Pomoc, mami, proč to dělá? To mi nevěří, že mě to už teď dost bolí? Křičela jsem ještě víc a mamka i taťka plakali solidárně se mnou. Po chvilce mě pan doktor přestal mučit a mně jako zázrakem ručička přestala okamžitě bolet. A když mě mamka pochovala, přestala jsem plakat a hned jsem si vzala chrastícího šaška, kterého mi nabízely sestřičky. Hurá, jásali i všichni ostatní, že tou ručičkou hýbu. Ještě jsem chvilku poplakávala, ale jenom trošičku, abych slyšela, co pan doktor říká taťkovi. Říkal, že prý jsem měla vyhozený loket, a že mi ho zase nahodil zpátky. Mamka pak chtěla abych sestřičkám vrátila šášu, ale mě se moc líbil, tak jsem si ho mohla vzít do čekárny, kde jsme ještě chviličku čekali, než pan doktor napíše zprávu. A mě už bylo krásně, ručička už vůbec nebolela a já jsem pomalu zapomínala, jaká to byla veliká bolest. Pak už nám jenom sestřička přinesla zprávu, ještě nás uklidnila, že to je opravdu častý úraz u dětiček a už jsme mohli vyrazit domů. V autě už jsem laškovala a bafala na mamku z pod deky a taťka a mamka se smáli a byli šťastní, že jsem v pořádku.
Doma jsem se hned rozběhla k ledničce a volala jsem: „Pálek, pálek“, ale mamka mi řekla, že žádný nemáme. Tak jsem běžela k televizi a s hlasitým voláním šáša, šáša, jsem mamce strkala do ruky ovládání, aby mi pustila alespoň toho šášu, když už jsem nedostala párek. Mamka se usmívala a říkala, že jsem pěkně vyčůraná. Jak to mami poznáš, vždyť sis nesáhla na plenku? Divila jsem se, ale to už jsem neměla čas nad tím přemýšlet, protože jsem měla puštěného slíbeného šášu.
Jo a prý jsem hrdina, říkala to teta Ivča, která se na mne přišla podívat chvilku po tom co jsme přijeli domů. A také to říkal strejda Milan, který říkal, že u nahazování loktů, brečí i dospělí lidi. A myslí si to určitě i taťka s mamkou, i když říkali, že mě ještě takhle moc plakat nikdy neviděli.
S Tomáškem druhý den na výletě v Písku. Výlet jsem dostala od tety Ivči jako bolestný.
A od Tomáška jako bolestný sladká pusinka.