Vetřel se další zub.
Tak od pátku jsme byli na chatě. Bylo to tam až do úterka parádní! Spala jsem ve veliké posteli mezi mamkou a taťkou a ráno hned jak jsem se vzbudila mě nikdo nepřemlouval: Nelinko, spinkej ještě chvilinku, nebo si jen tak hajej. Nene, právě naopak, tady na mne každé ráno už čekala babička. Byla vždycky už vzhůru a číhala, až se vzbudím já, a hned mě odnesla z postele, převlékla mě a šly jsme si hrát. Bylo to príma, a vůbec mi nevadilo, že mamka s taťkou ještě spí. Vždycky jsem se dosyta vyřádila s babičkou a dědou a když jsem začala být trošku unavená, babička mě odnesla zpátky za mamkou a taťkou do postele abych si ještě zchrupla. Když jsem se pak probudila, tak už se mnou vstávala i mamka s taťkou, a mamka říkala, že by jsme babičku potřebovali i doma. Aby prý se mnou vstávala. Ale mně mami stačíš klidně i ty, opravdu.
Bylo krásné počasí, tak jsme chodili každý den na procházky do lesa. Taky mě vyndali z kočárku a nechali mě sáhat na stromy, na šišky a na větvičky. Zjistila jsem, že na pohled krásné zelené větvičky pěkně píchají do ručičky a šiška když se dá do pusinky, vůbec nedrží pohromadě, a její šupinky pěkně škrábou na jazýčku.
Také jsem přišla o svůj zelený fotbalový dudlík. Vydudlal mi ho Denžík. Ale úplně. Zbyla z něj akorát ta umělá hmota, ta už mu asi nechutnala. Možná by snědl i tu, ale taťka mu dudlík sebral, protože si myslel, že by ho ještě mohl zachránit, bohužel pro dudlíček už bylo moc pozdě. Taťka se mě zeptal nehodila jsi mu dudlíčka náhodou ty Nelinko? Nenenene udělala jsem hlavičkou a všichni se moc smáli a říkali, že kroutím hlavičkou, jako kdybych věděla, na co odpovídám. Ale to já přece moc dobře vím, jenom dofám, že tu má mamka pro mne v zásobě dost dudlíků, aby mi nějaký zbyl, kdyby měl Denžík třeba ještě chuť.
Měla jsem se opravdu báječně, sice mě zase občas pobolívala dásnička a tak jsem byla občas trošku mrzutá, ale dalo se to vydržet. Krušno mi začalo být v úterý večer, když odjela babička s dědou. Babička mi ještě na rozloučenou povídá: Nelinko, tak až se vrátíme, ať máš nový zubek. No fuj, teda babi ty mi přeješ věci, to jsem ti ještě neříkala, že mně dva zoubky stačí? Že jich víc nepotřebuji? Večer mi začalo být takové zvláštní teplo a byla jsem hodně unavená a aby věděli, že nejsem ve své kůži, trochu jsem poplakávala. Mamka mě proto vykoupala dřív a dala mě spinkat. Usnula jsem okamžitě a těšila se na ráno, že mi bude lépe. To jsem se teda ale spletla. V noci jsem se každou chvilku vzbudila, bylo mi pořád velké teplo a bolela mě dásnička. Mamka mi vždycky dala napít mlíčka, to pak trochu přešlo, tak jsem zase na chvilku usnula. Ale ráno mi začalo být opravdu ouvej. Teplo mi bylo pořád a dásnička pálila jako čert. Snažila jsem se ručičkou dát to pálení pryč, ale vůbec to nešlo. Naopak, vždycky mě to ještě víc rozbolelo. Tak jsem plakala a plakala a mamka s taťkou mě nosili a zpívali mi, ale nic moc nepomáhala. Vždycky jsem na chvilinku vyčerpáním usnula, ale ta bolest mě vždycky znovu usnula. Mamka poslala taťku do Vimperku do lékárny pro nějakou mastičku, kterou mi pak namazala na dásničku. Napřed se zdálo, že to nepomáhá, ale za chvilku to trošku přestalo a já jsem usnula a spala jsem celé dvě hodiny. Po prospání to bylo trošku lepší, ale stejně celý zbytek dne nestál za nic. Ještě v noci mi bylo trošku teplo, ale ráno jsem se probudila a bolest byla skoro pryč. A když jsem se usmála na mamku, řekla mi: jé Nelinko ty máš další zoubek. Jak to? Co tam dělá neřád? Vždyť jsem těm dvěma zoubkům řekla, že už mi stačí a aby do pusinky už žádný jiný nepouštěly. Tak co tam dělá tenhle neřád? Hm tak když už tam je, tak ať si tam teda zůstane. Už dokonce začínám věřit taťkovi, že mi těch zoubků naroste dvacet, a já s tím opravdu nic nezmůžu. Ale jestli mi dají všechny zabrat jako tenhle, tak se teda mám na co těšit. Také už vím, že to teplo jak mi bylo, se jmenuje teplotka a prý k růstu zoubků občas patří. A ten můj třetí zoubek vylezl 14.3.2007 a jmenuje se prý dvojka a bydlí u mne v pusince vlevo nahoře. Zatím je nahoře malinký a úplně sám, ale prý to vypadá, že bude mít brzy kamarády, ach jo.