Velký převrat.
Hned jak jsme se vrátily z chaty, ve čtvrtek 24.8., vyrazily jsme opět na procházku s tetou Luckou a s Nikolkou. Měla jsem z toho docela hrůzu, protože jsem se obávala a oprávněně, jak se později ukázalo, že mě mamka nebude vyndávat z kočárku a houpat mě v tašce kdykoli si křiknu. Ještě k tomu pršelo, a mamka mi řekla, že mě nemůže vyndat, ani kdyby chtěla. Ale nechtěla, to já poznám. Samozřejmě, mě to v kočárku hned jak jsem se probudila přestalo bavit a křičela jsem tak řádně, že se mamka rozhodla vrátit se domů. Ještě si skočila do pekárny koupit rohlíky a mne zatím hlídala teta Lucka. Houpala mě, drncala se mnou a pak najednou zahoupala kočárkem tak krásně, že jsem okamžitě ztichla. Mamka vyšla z pekárny a nestačila se divit. Já jsem si lebedila v kočárku a než mě jí teta předala, krásně jsem spinkala. Teta mamce předvedla ten zázračný „hup“ a mohly jsme pokračovat v procházce. Vždy, když jsem se začínala ozývat, mamka použila tento hup a já zase spokojeně usnula. No s takovýmto houpáním se to v tom kočárku dá vydržet.
Když mě večer mamka vykoupala a dala mi napít mlíčka, řekla mi, že půjde na koncert dudáků. A co já? Chce snad jít beze mne? A kdo mi dá mlíčko? Mamka mi vysvětlila, že bude pryč jenom chvíli a mě zatím bude hlídat tatínek. Prý se vrátí dřív, než dostanu hlad. Nechtělo se mi jí nikam pouštět, ale když mi slíbila, že mi zítra zazpívá písničky, které tam uslyší, pustila jsem ji. S taťkou mi ostatně nic nechybělo, míč nám doma nechala, takže mě chvilku pohoupal, pak mě dal do postýlky a já po chvilce dudlání usnula. A když jsem se pak vzbudila na mlíčko, mamka už byla doma jak slíbila. Takže mi vůbec nechyběla. Ale já jí prý ano.
V pátek 25.8.2006, když mě maminka vykoupala, položila mě na bříško. Já teda zrovna nemám náladu ležet na břiše, pomyslela jsem si a naklonila jsem hlavičku do leva, protože jsem chtěla vidět na mamku a najednou, ani pořádně nevím jak, jsem se ocitla na zádech. Mamka s taťkou mě strašně chválili a hned mě zase vrátili na bříško. Proč mě vrací na břicho, když říkají jak jsem šikovná, že jsem na zádech? No nic, musím to zkusit znovu. Takže hlavičku doleva, natáhnout ručičku a šup, jsem na zádech. Hmm nic na tom není. Ukázala jsem jim to ještě třikrát a pak mě to přestalo bavit. Sice se mi líbilo, jak mě pokaždé chválili a tleskali mi, ale čeho je moc, toho je příliš.
Ode dneška se tedy umím převracet. Převracím se, ale jenom když sama chci. Mamka by mě nejraději předváděla jak cvičenou opičku, ale já se nedám. Když nemám náladu, prostě se nepřevrátím i kdyby se všichni stavěli na hlavu.
Jen přitlačte, nebo se nepřevrátím.