Tak dneska se mi objevily v pusince další dva zoubky. A tentokrát mě opravdu moc trápily. A dlouho. Ouvej mi začalo být už minulý týden v úterý 24.4.2007, to mi začalo být velké teplo, byla jsem strašně unavená a bolela mě hlavička. Doufala jsem, že to zaspím, ale v noci mi bylo ještě hůř. To teplo byla teplotka a prý byla asi zase k zoubkům, říkala mamka. Já jí to věřila, ale moc mi to nepomohlo, v noci se ještě přidalo známé bolení dásničky a já proplakala a proteplotkovala tři dny, teda spíš noci. Ráno se mi pokaždé udělalo trošku lépe, i dásnička se vždycky na chvilku umoudřila, ale večer zase všechno začalo nanovo. A já zase proplakala noc. Sice jsem se snažila rychle usnout, ale i když se mi to náhodou povedlo, ta protivná bolest mě zase vzbudila. Mamka dokonce vytáhla po hodně dlouhé době míč a v noci mě na něm houpala. Ještě, že jí to napadlo, tak se aspoň ta bolest dala trošičku lépe snášet.

Jak už jsem psala ve dne mi bývalo trochu lépe, ale byla jsem tak unavená, že mě dokonce mohli vozit v kočárku bez kšír. Mamka se divila, a říkala, že mi musí být opravdu špatně, když se ani nepokusím zvednout. Dokonce to vypadalo, že jsem zapomněla i lézt, a když mě vzali za ručičky, abych chodila, usedavě jsem se rozplakala. Mamka říkala, že tohle ani není Nelinka, ale byla jsem to já, jenom jsem byla z těch zubů opravdu úplně vyřízená.

Zlom nastal v pátek, to jsem se ráno probudila a nic mě nebolelo, dokonce i noc jsem strávila klidněji, mamka měla také radost, když mě viděla jak stojím v postýlce a usmívám se na ni. Vyndala mě z postýlky a odnesla do pokojíčku, tam mě položila na pult a svlékla mě, aby mě mohla posadit, jako vždy, na nočník. Ale když mě svlékla pyžamko, zděsila se. Nelinečko, ty máš na bříšku vyrážku, chudinko moje malinká, bolí tě to? Ne vůbec, smála jsem se na mamku a ta se trochu uklidnila, ale stejně prý půjdeme k paní doktorce, aby se na mne koukla. Kouknout ano, ale žádný včely, jo? Mamka mi slíbila, že mě tentokrát opravdu žádná včelka nečeká, takže jsem se docela těšila, až se paní doktorce pochlubím s tou vyrážkou. Kromě ní mi už opravdu  nic nescházelo, takže mě mamka musela v kočárku opět přikšírovat, a já si vesele stála celou cestu k doktorce. Ta mě se sestřičkou opravdu jenom okoukla a říkala mi Puntíčku (než jsme došly, měla jsem vyrážku už nejenom na bříšku, ale i na krčku a obličejíčku) a řekla mamce, že ta vyrážka je z té teplotky, co jsem měla. Tak mě mamka zase oblékla a šly jsme domů. Cestou jsme se zastavily ještě v obchodě s oblečením, tam se mi moc líbilo, mamka mě nosila po obchodě a já jsem jí pomáhala vybírat věci na sebe, které jsme si, teda spíš mamka, pak šly vyzkoušet. Vlezly jsme do takové kabinky, mamka mě usadila do rohu k zrcadlu, dala mi kabelku, abych byla hodná a začala si zkoušet přinesené věci. Já jsem měla během chvilinky kabelku prozkoumanou a protože jsem se začala nudit, vydala jsem se po čtyřech na průzkum. Podlezla jsem dveře kabinky a už jsem zdrhala do obchodu plného lákavých barevných věcí. Ale daleko jsem nedolezla, po pár krocích jsem měla za patami mamku, která žbrblala něco o tom, že mě tady musí polonahá honit po krámu a prosila mě, abych ještě chvilinku vydržela v kabince, kam mě zpátky zatáhla. Já jsem se opravdu snažila jí vyhovět, ale pak mi to nedalo a než se mamka nadála ,opět jsem zdrhla. Tentokrát jsem hned, jak jsem podlezla dveře zahnula, podlezla další dveře a rázem se ocitla v jiné kabince, kde byla úplně cizí paní. Usadila jsem se tam a zvědavě si ji prohlížela, paní přesto, že mě viděla, dělala jako, že tam nejsem a v klidu se oblékala. Zato mamka před kabinkou moc v klidu nebyla. Viděla jsem jenom kousek její hlavy a ruku, kterou se mě snažila lochtat. Jé, my si budeme hrát? Super, smála jsem se, i když z toho kousku mamky obličeje, co jsem viděla, to nevypadalo na to, že by si chtěla zrovna hrát. Její ruka mě ještě párkrát polochtala, ale pak mě čapla za nohu a normálně mě z té kabinky vytáhla a šoupla mě zase zpátky do té svojí, kde už mě pro jistotu přidržovala nohou, zatím co se dooblékala. Říkala, že je ráda, že mi konečně otrnulo, ale že bych mohla aspoň chvilku vydržet v klidu. V klidu? To jsem se za poslední dny naseděla dost.

Protože už mi bylo lépe, vynahrazovala jsem si ty promarněné dny. Jak jsem mohla, zase jsem stála, chození se opět stalo mojí oblíbenou činností. Stát jsem se dokonce snažila i večer v postýlce, dokonce i v případech, že jsem byla opravdu hodně unavená. Ale na to, abych si stoupla jsem vždycky poslední zbytky sil našla. Pak mě, ale v tom stoje přemohl spánek a já na chvilku usnula. Ale běda, usnuly mi asi i nožičky a já se zřítila do postýlky. To mě probralo a já se po chvilce křiku zase štrachala na nožičky. Únava mě, ale zase zmohla prakticky okamžitě, jak jsem se postavila a já znova žuchla. To mě zase vzbudilo a zase donutilo vstát. To jsem k pobavení mamky, která mě sledovala, zopakovala asi čtyřikrát, než mě spánek přemohl definitivně.

Přesto, že už mi od pátku bylo lépe, zoubky se objevily až dneska, v úterý 2.5.2007. Taťka říkal, že za to, jak jsem si s nimi užila, bych si zasloužila, aby mi jich vylezlo minimálně deset, a ne jen dva. Jo a vyrážka mi už skoro zmizela, zůstal mi už jen zarudlý proužek pod očíčky a na nosánku, ale o něm vlastně vůbec nevím, protože mám naspěch, abych si co nejvíce zařádila, než se mě rozhodne zlobit další zub. Už totiž vím, že ať dělám, co dělám, těch zbývajících dvanáct mi jich prostě naroste, ať chci, nebo ne.