Velké cestování.
Tak se naši rozhodli, že mi koupí nové autíčko. To naše je moc malé, skoro se mi tam nevejde kočárek. Taťka vybral auto až v Hradci Králové. Mamka měla trochu strach, jak zvládnu tak dalekou cestu, ale já se těšila na nové autíčko a tak jsem byla celou cestu tam moc hodná. Na výlet nás vezl strejda Vilda a zpátky už jsme měli jet vlastním autíčkem. Nakonec jsme jeli zpátky zase se strejdou, protože nám rezervovali úplně jiné autíčko, než jsme chtěli. Ani z ostatních autíček se nám nic nelíbilo, teda mne se nikdo neptal, ale také se mi žádné nelíbilo. Cestu zpátky jsem skoro celou prokoukala, až v Praze v zácpě mě to přestalo bavit a chvilku jsem si pokřičela. Pak jsem si to, ale rozmyslela, protože mi došlo, že by mě taky příště mohli nechat doma. A to by se mi teda ani trochu nelíbilo, a hlavně, kdo by mi dal tu dobrotku, kterou má jenom mamka? Proto jsem se rychle uklidnila a začala jsem si cucat paleček. Je to úplně úžasná věc. Objevila jsem to teprve včera večer a musím říct, že se cucá daleko lépe než celá pěstička. Nevím proč mě to nenapadlo dřív? Vždyť už mě bolela celá pusinka, jak jsem si tam pořád snažila nacpat celou pěstičku. S cucáním palečku občas prostřídaném dudláním dudlíčku jsem vydržela až domů. Domů jsme dorazili až večer, rovnou na koupání a já jsem doufala, že už nám poteče čistá vodička, protože včera tekla tak špinavá, že mě maminka nemohla ani vykoupat. Voda byla čistá, takže jsem si chvilku polebedila ve vaničce a šupkala jsem spinkat. Usnula jsem hned, jak mě mamka položila do postýlky, přece jenom mám dneska „v nohách“ 502 kilometrů a to už jednoho pěkně zmůže.