Velká vodnická éra
Tak dneska
jsme prý asi skončily s vodníky. Tedy na vysvětlenou, před třemi nedělemi
jsme jeli do Mladějovic. Mamka mi říkala, že tatínek tam bude běhat
s Vildou a s Duhou a ještě s jinými strejdy a tetami
v maskách a že se na ně pojedeme podívat. Já jsem ale chtěla také masku a
tak mi mamka ještě večer udělala masku vodníka. Povedla se jí parádně, nejvíc
se mi líbily oči,o kterých si mamka myslela, že je nebudu chtít nosit a které jsem si naopak já odmítla sundat, neodložila jsem je ani
v autě cestou na chalupu, ani pak před hospodou, kdy se k nám
navalila spousta masek, a já v návalu paniky, ronila slzičky. Dovolila
jsem mamce, vždycky jenom oči nadzvednout, aby mi z nich vylila naplakané
loužičky, a hned jsem je zase chtěla zpátky. Radši jsem úplně přestala plakat,
protože mi mamka vyhrožovala, že mi oči sebere. Průvod v Mladějcích jsme si užily, nacpala jsem si bříško koblížky
a jinými dobroty a navíc jsem to celé
poctivě odťapala.
Protože
měla maska vodníka obrovský úspěch, chystala jsem se jí předvést i u babičky ve
školce na maškarním. Maka udělala masku vodníka i Amálce, takže ve školce už
jsme byly na maškarním vodníčci dva.
A dneska
jsme na maškarním bále v Sokolovně byly dokonce vodníci tři. Přidala se
k nám i mamka, která si také udělala masku vodníka. Ty jo a teď prý rok
nic nebude, žádný vodník. No ale stejně přemýšlím o tom, že příští rok půjdu za
vojáka, abych měla tu úžasnou střílející a blikající pistoli, jako Tomášek.