Užíváme si mateřskou.
HURÁÁÁÁ, v pátek 28.4.2006 maminka vyrazila do práce naposledy. Přinesla do kanceláře nějaké chlebíčky a zákusky, aby se se všemi rozloučila, od kolegů a kolegyň dostala kytku a naposledy za sebou zavřela dveře kanceláře. Super, teď už si budeme doma krásně užívat.
Od úterka 2.5.2006 nám nastala doba krásného lenošení. Nejvíce si to užíváme vždy ráno, když tatínek odchází do práce. Je to opravdu báječný pocit, když se můžeme zavrtat do pelíšku a ještě nějakou chvilku odpočívat.
2.5.2006 (34+2) jsme absolvovaly další kontrolu. Sestřička mamince nabrala krev na poslední vyšetření a pan doktor opět konstatoval, že je vše v pořádku a objednal maminku na 11.5.2006 na monitor. To jsem moc zvědavá, co se bude dít.
Ještě bych měla zmínit, že mě často trápí škytavka. Škytám každou chvilku, dokonce tak, že to cítí i tatínek, když si položí ruku mamince na bříško. Maminka říká, že škytám, protože se vždy přepiji plodové vody. Ale co mám tady taky pořád dělat, že? Většinou škytám večer nebo během dne, ale občas maminku moje škytavka vzbudí i ráno. Jinak se máme opravdu báječně, odpočíváme, užíváme si, maminka dokupuje různé věcičky, které jí pro mě ještě chybí.
11.5.2006 (36+3) jsme s maminkou vyrazily na monitor. Vůbec jsem si neuměla představit, co se bude dít. Přišly jsme do ordinace, maminka si lehla, sestřička jí dala na bříško dva pásy a do ruky tlačítko. Jeden pás poslouchal moje srdíčko, druhý sledoval kontrakce dělohy. Tlačítko měla maminka stisknout vždy, když ucítila jakýkoli můj pohyb. Vedle z nějakého přístroje vyjížděl papír, na kterém byly dvě křivky. Jedna zaznamenávala moje srdíčko, druhé kopečky znamenaly kontrakce dělohy. Mezi křivkami se občas objevila šipka, to když jsem maminku zrovna kopla. Když viděl výsledky monitoru pan doktor, řekl mamince, že to na porod nevypadá, žádné kontrakce se nevyskytují, a že je to v pořádku, že v tuto dobu těhotenství to má přesně takhle vypadat. Trošku jsem se podivila, když pan doktor z křivky, která zaznamenávala moje srdíčko poznal, že jsem si v půlce monitoru na chvilku zdřímla. To jsou teda věci, já myslela, když chvilku klimbnu, že nikdo nic nepozná, ale pana doktora prostě neošálím.
16.5.2006 (36+0) jsem se opět mohla předvést na ultrazvuku. Už jsem sice zdaleka nebyla vidět celá, ale i tak jsem se na pana doktora pěkně usmívala. Změřil mi různé části mého tělíčka a na základě těchto mír vypočítal, že vážím cca 2747g. No to už jsem panečku veliká, už si pomalu budu muset naplánovat, kdy že se to vypravím ven. Pan doktor ještě řekl, že jsem pořád o osm dní mladší, no to je přece jasné, přece najednou nezestárnu, prostě jsem se v bříšku objevila o osm dní déle než vypočetli všechny jeho přístroje. Jinak mě pan doktor zase pochválil, že jsem v pořádku a polohu mám stále správnou. No nevím, nevím hochu, jak by se ti líbilo, být celý den vzhůru nohama, ale bohužel, ať se snažím jak se snažím, zpátky sednout si na zadeček, se mi už dlouho nechce podařit. A také mi kvapem ubývá místečko. Za chvilku tady budu jako sardinka v plechovce. Pan doktor ještě udělal mamince vyšetření na streptokoka a mohly jsme vyrazit domů.
Na dalších kontrolách 23.5.2006 a 30.5.2006 bylo vše opět v pořádku. 25.5.2006 jsme ještě byly na monitoru, který jsem tentokrát celý prospala, teda po velkém přemlouvání sestřičky a maminky, jsem ke konci na chvilinku otevřela oči, což sestřička velice přivítala. Maminka se divila, jaký je to zázrak, že sestřička podle křivky mého srdíčka poznala, že jsem se probudila, ještě dřív než ona sama. Na monitoru se nám už objevila jedna větší kontrakce, ale to prý ještě neznamená, že bych se už chystala na svět. No jasně, přece mi nebudou nějaký přístroje určovat, kdy mám vylézt, to si nechám pro sebe a až se mi bude chtít, tak prostě vylezu, dřív ne.
Maminka mi radí, že bych se mohla narodit 06.06.06, že bych měla krásné datum narození pro zapamatování. Také mi navrhuje datum 16.6., to bych prý byla dárečkem k pátému výročí jejich svatby. Děda Hanušů mi zase vymyslel datum 20.06.2006. No vezmu jejich doporučení v úvahu, ale jestli se budu nějakým řídit, to ještě nevím. Zatím se mi v mém pelíšku líbí, i když občas už o jeho opuštění vážně přemýšlím, to když se chci protáhnout a stále do něčeho narážím. Taky pořád stojím na hlavě a to už mě pomalu přestává bavit. Jenom v noci, když maminka leží, zdá se mi, že mám v pelíšku více místa a mohu se lépe protáhnout. Taky mě pořád trápí škytavka, ale nevím, jestli se jí svým vyloděním vůbec zbavím.