Ustřižená ofina
Tak dneska jsem asi zlobila, protože mamka na mne při koupání vytáhla nůžky. „Jéééééé pomoc, já nechci stříhat nechty, a už vůbec ne takovýma obrovskýma nůžkama, pomóóóc!“Řvala jsem, ale mamka nevypadala, že si by si to chtěla rozmyslet. Pak přišel taťka a těžce mě zklamal, protože mě nešel zachránit, jak jsem si původně myslela, ale přišel se normálně podívat jak budu trpět.
Pro jistotu jsem si schovala ručičky pod vodu, ale mamce to nevadilo a vrhla se mi na hlavičku. Snad mi nechce ustřihnout hlavičku, co bych si bez ní počala? Ne tak hlavičku ne, vlásky. Ale proč? Vždyť mamka pořád říká jaké mám krásné culíčky? „Neboj Nelinko, ostříháme jenom ofinku, aby se ti nepletla do očíček, abys dobře viděla, ano?“ ptala se mě mamka. „Neeeee, mě se do očíček neplete,“ řvala jsem já, ale bylo mi to prd platné. Šmik, šmik, další lokna v čudu.
Přes řev jsem zaslechla mamku jak říká taťkovi, že mi to musí srovnat protože se pořád vrtím a uhýbám hlavičkou. Aby si to rozmyslela, začala jsem se kroutit ještě víc. Mamka to se mnou po chvilce opravdu vzdala, ale když jsem na ní vděčně mrkla, úplně se mě zděsila. „Jéje Nelinko co jsem ti to udělala?“ naříkala mamka. Mami nebreč, mě to už nebolí, a vlastně mě to nebolelo ani předtím, vůbec nevím proč jsem vlastně tak řvala, jukla jsem na mamku. Mamku ale pohled na mě ještě víc rozlítostnil. Bylo mi jí líto a netušila jsem proč brečí. Blekotala něco o tom, že vypadám kvůli ní příšerně, taťka se jí snažil uklidnit a říkal, že vypadám docela dobře, ale poznala jsem na něm, že to říká jenom proto, aby mamku uklidnil. No co, tak budu vypadat příšerně, mě to neva, a ofina prý za chvíli doroste, tak vidíš mami, dala jsem jí pusinku a udělala jsem jí nyny, aby už neplakala. Mamka se opravdu uklidnila, ale když jsem se pak večer vzbudila na mlíčko, pohled na mě jí zase rozlítostnil.