Těšíme se na vánoce
6. 12. 2005 (13+1) jsme s maminkou vyrazili na druhou kontrolu k panu doktorovi. Mezitím jsme byli ještě 30. 11. 2005 u paní sestřičky na odběr krve, proto se dnes maminka hned sestřičky ptala na výsledky. Ta maminku ujistila, že výsledky jsou všechny v pořádku a po zkontrolování moči a změření tlaku (opět 110/60) poslala maminku do ordinace. Pan doktor maminku vyšetřil a pak se zase ultrazvukem podíval na mne. Tentokrát jsem na to už byl připravený a předváděl panu doktorovi, co všechno už umím. Předváděl jsem se opravdu řádně, protože pan doktor řekl mamince, že jsem velice živý a že se v bříšku strašně mrskám (no vždyť jsem se taky pořádně snažil). Maminka pana doktora poprosila o fotku, aby mě měla na památku a mohl mě vidět také tatínek. Pan doktor mě dvakrát vyfotil a dal mamince vybrat jednu fotku, druhou si nechal pro pojišťovnu. Pak mi ještě přes ultrazvuk zkontroloval srdíčko, změřil mi obvod hlavičky (1,9 cm) a celkem měřím 6,4 cm, no to už jsem pořádný kousek. Pan doktor mě zase pochválil a objednal maminku na 20. 12. 2005 na další kontrolu i na odběr krve pro zjištění nebezpečí vrozených vývojových vad. Ještě mamince předepsal jód, prý proti kreténismu.
Při odchodu maminka zaplatila sestřičce 100,- Kč za moji první fotografii (přece nebudu pózovat zadarmo) a vyrazili jsme domů.
Takto jsem pózoval při svém 1. focení:
Doma maminka ukázala moji fotku tatínkovi, a od té doby se na mne oba nemohli vynadívat. Konečně měli opravdovou připomínku mojí existence. Tatínek si mě hned přeskenoval do počítače a domluvil se s maminkou, že mě vytisknou do vánočního přání pro babičky a dědečky. No to se těším. Už mě přestává bavit, žít takhle v utajení a těším se, až o mně budou vědět i ostatní.
V úterý 20. 12. 2005 (15+1) jsme opět navštívili pana doktora. Sestřička mamince vzala krev, zkontrolovala moč a změřila tlak (130/70) a poslala nás k panu doktorovi. Těšil jsem se, že si mě zase prohlédne ultrazvukem a hodlal jsem mu předvést, co všechno umím nového, ale pan doktor mě tentokrát zklamal. Jenom maminku vyšetřil, na mě si jenom párkrát sáhnul přes bříško a konstatoval, že jsme oba v pořádku a že krásně rostu. Na další kontrolu nás objednal 10. 1. 2006, takže se uvidíme až novém roce. Ještě jsme si popřáli s panem doktorem a se sestřičkou krásné Vánoce a zamířili jsme domů, tedy vlastně do práce, protože maminka stále chodí do práce. Pracuje jako sekretářka ve firmě Řemesla AZ, a každé pondělí a středu jezdí autem do Prahy, kde má firma sídlo. Zatím mi maminky práce, ani to cestování moc nevadí, stejně většinu dne prospím.
Cestou do práce mě ještě trošku drželo zklamání, že jsem si dneska nezapózoval, ale maminka mi řekla, že za pár dní jsou Vánoce a tak jsem zapomněl na všechny chmury a začal jsem se těšit. Doma už jsme měli napečené cukroví a skoro vše už bylo na Vánoce připraveno. Zbývalo už jen vytvořit přáníčko, ze kterého poprvé všem popřeji pěkné svátky, právě já.