Tak mě přivítali.
Dneska ráno, když mě maminka vzbudila (to mi bylo hned podezřelé, většinou mě ráno přemlouvá ať ještě chvilku spinkám), mi maka řekla, že mě čeká velký den. Půjdeme spolu na vítání občánků. Prý mě přivítají jako nového občánka města Strakonice. To je nějaké divné, proč mě budou vítat až teď, když už je to přece tak dávno, co jsem vykoukla od maminky z bříška? No asi neměli dřív čas, tak se tam teda kouknu. Mamka mě oblékla, dala do kočárku a vyrazily jsme. Když jsme přijely před Městský úřad, začala jsem být trochu nervózní a chtěla jsem už jít dovnitř, ale museli jsme ještě počkat, protože tam vítali ještě nějaké jiné občánky. Přesto jsem to nevzdala a statečně jsem řvala, až mě mamka vyndala z kočárku. No to je jiné kafe, teď alespoň vidím co se tu děje. Jé, on je tu i taťka, a babičky a děda! To je teda nějaká sláva, jsem fakt zvědavá. Než jsem se stačila pořádně rozkoukat, šli jsme dovnitř. Tady to přece znám, tady jsem byla na svatbě, pomyslela jsem si, ale to už jsme se s mamkou a s taťkou usazovali do křesílek. Sedli jsme si pěkně dopředu abych dobře viděla, vedle nás seděla s rodiči Nikolka a někde vzadu jsem zahlédla Tomáška z porodnice. Může se klidně začít, pomyslela jsem si a hned na to přišli tři dětičky, které začaly zpívat. Abych je lépe viděla, povytáhla jsem krček a pořádně jsem na ně zaostřila. Moc se mi líbili, až se mi Nikolky taťka smál, jak upřeně je pozoruji. Děti odešli a začala mluvit nějaká paní. Tu jsem také vyslechla, ale nebavilo mě to tolik, jako když zpívaly děti, proto jsem byla moc ráda, když ta paní za chvilku přestala mluvit a přišly zase zazpívat děti. Pak nás zavolali dopředu, kde si mě pochovala nějaká paní a mamka s taťkou se zatím podepsali do pamětní knihy. Pak jim ještě ke mně popřáli a předali nám pamětní list, bryndáček a poukázku na 5.000,-Kč. Ty brďo, to budu bohatá. Pak už jsme jenom zapózovali paní fotografce a jeli jsme domů.
Mamka mě chválila jak jsem byla hodná, ale bylo to snadné, protože mě to tam moc bavilo. Na závěr se ještě musím pochlubit, že předevčírem jsem vydržela poprvé za svůj život spinkat celou noc bez papání. Nadlábla jsem se večer v sedm a pak jsem se vzbudila až ráno v půl šesté. Ale měla jsem strašný hlad, takže následující dny jsem si dala pozor, abych se v noci pěkně na mlíčko vzbudila.