Svatba.
Maminka mi řekla, že půjdeme na svatbu. Vdává se teta Hedvika a maminka jí jde za svědka, takže jsem taky pozvaná. To jsem tedy zvědavá jak taková svatba vypadá a co se tam bude dít. Doufám, že se tam nebudu nudit.
Den před svatbou, ve čtvrtek 13.7.2006 mi píchali ouška abych mohla nosit náušničky. Náušničky mi koupila babička Hanušů a také se mnou šla k paní doktorce, která mi píchala ouška. Maminka se mnou jít nechtěla, protože jí mě bylo moc líto. Nevěděla jsem proč mě litovala, protože když mě babička vyndala u paní doktorky z kočárku a podala mě sestřičce, začala jsem sice trošku plakat, ale brzy jsem se uklidnila. Paní doktorka mi píchla jedno a pak i druhé oušku, to mě trochu bolelo a tak jsem začala plakat. Ale ještě než jsem jim stihla ukázat jak, že to umím opravdu křičet, už mě čapla sestřička a odnášela mě i s náušničkami k babičce. Protože u babičky v náručí mi nic nechybělo a ani ouška mě už nebolela, spokojeně jsem usnula. Probudila jsem se, až když jsem měla hlad a to už jsem byla doma u maminky. Teda mami, to si klidně mohla jít se mnou, vždyť to nic nebylo.
V pátek 14.7.2006 mě maminka dopoledne oblékla do krásných šatiček na které mi připíchla nějakou zelenou větvičku s mašličkou, které říkala mirta. Větvička se mi moc líbila a chtěla jsem si s ní hrát, ale držela mi na šatičkách opravdu pevně. Ať jsem se snažila sebevíc, vzít si ji do ručičky se mi nepovedlo, ale podařilou se mi alespoň rozvázat tu mašličku, která na ní byla zavázaná.
Pak jsme nasedli do auta a jeli na městský úřad. Tam mi maminka zmizela z dohledu a já jsem zůstala s tatínkem a s babičkou. Zatím se mi to moc líbilo, nevěsta byla překrásná a všude bylo spoustu lidí. Někteří mě dokonce fotografovali. Tatínek mě postavil v autosedačce do obřadní síně úplně dopředu, abych všechno dobře viděla. Vedle mě seděla ve své autosedačce Nikolka a všichni říkali, že jdeme za družičky. Když už jsem se začínala trošku nudit a chtěla jsem začít křičet, že nevidím nikoho známého, začala hrát moc pěkná hudba a já najednou viděla přicházet ženicha a nevěstu a za nimi šla maminka s nějakým pánem. Tak je to dobrý, nevyprdli se na mne, je tu alespoň maminka, takže plakat jsem nemusela a mohla jsem v klidu poslouchat nějakou paní, která moc hezky mluvila. Stále jsem po očku sledovala maminku, jestli mi někam neutíká, ale ona tam pořád stála a také mě každou chvilku pozorovala. Říkala potom tatínkovi, že měla hrozný strach, že tam začnu plakat. To nechápu, proč se bála, vždyť to byla docela zábava a k pláči nebyl žádný důvod. Bylo to ale docela namáhavé, sledovat celý ten obřad, takže jsem byla opravdu ráda, že jsem s tatínkem stihla popřát ženichovi a nevěstě hodně štěstí a pak jsem tvrdě usnula. Prospala jsem i celé následné focení a bylo mi úplně jedno jestli pózuji s ženichem nebo nevěstou, no co, vždyť si je dneska ještě určitě užiji, jen co se trošku prospím.
Mamka s taťkou odjeli na hostinu a o mě se zatím vystřídaly babičky, které mě vozily v kočárku. Když mě pak přivezly k mamince, abych se také nadlábla, konečně jsem si mohla zblízka prohlédnout nevěstu a také se s ní vyfotit. Pak si mě babička zase odvezla. Od 19:00 si mě maminka už nechala na svatbě, ale mě to tam brzy přestalo bavit. Ve 20:00 maminka konečně pochopila, že už mě to opravdu nebaví a odjela se mnou domů. Tatínka jsme tam nechaly, protože byl nějaký moc veselý a ještě se mu domů nechtělo. Zato já jsem mamince dávala najevo celou cestu domů, že toho mám pro dnešek plné zuby. Uklidnila jsem se až doma ve vaničce (to koupání je prostě úžasná věc, vůbec nechápu, že mi někdy mohlo vadit).
Ještě bych zapomněla napsat, že jsem se začala pomalu usmívat. Teda směji se už od narození, ale teprve teď se mi začíná dařit usmát se, právě když se usmát chci. Moc mi to ještě nejde, ale občas už se mi nějaký ten menší úsměv přeci jenom povede.