Stěhování
Tak si představte, že už nebydlím doma, ale v bytě. Zatím jsem se do bytu chodila vždycky jenom podívat, jak tam tatínek pracuje. Strašně moc se mi tam líbilo, byla tam spousta různého zajímavého nářadí, které jsem si půjčovala a zkoušela s ním pracovat jako taťka. Dokonce jsem i pomáhala malovat zdi. Ale teď jsem to tam nemohla vůbec poznat. Byla jsem přes víkend u babiček, a když mi pak babička řekla, že jdeme domů, nestačila jsem se divit. Babička to teda popletla, místo domů jsme šly do bytu, ale bylo to tam nádherný. Mám tu obrovský pokojíček, s mamkou a taťkou máme novou velkou postel, takže už mi rodiče v noci vůbec nepřekážejí, máme tam novou kuchyň a koupelnu a všechno to tam máme moc krásný.
V bytě se mi moc líbí, jenom mám pořád strach, že si to mamka rozmyslí a vrátíme se domů. Vždycky, když mamka řekne, že jdeme domů je mi to moc líto, ale zatím si ze mne dělá asi jenom legraci, protože vždy řekne, že jdeme domů, ale pak se přiblížíme k bytu a já skáču radostí a křičím: „Domů ne, do bytu deme, hulá!“ Takže snad už tady budeme bydlet pořád, i když mamka by se asi hned vrátila domů, protože se jí prý stýská. Dokonce občas i plače, to jí pak musím uklidňovat, dávám jí pusinky, hladím jí a říkám jí: „Nepláááč!“ Tak snad si brzo zvykne i mamka a bude si jí tady líbit, minimálně jako mně a taťkovi.