Soustředění
Tak právě dneska jsem se vrátila ze soustředění. Spinkala jsem tam v takovém látkovém domečku, kterému mamka s taťkou říkali stan. A představte si, že ve stanu se nespinká v postýlce s peřinkou, ale na zemi v pytli. I mamka s taťkou takhle spinkali. Já jsem se teda vždycky snažila z toho pytle dostat a z počátku se mi to i dařilo, ale byla mi pak veliká zima. Mamka mi pak přes pytel utáhla deku a to už jsem se ven nedostala. Byla jsem tam uvězněná, že jsem se nemohla vůbec hnout, nabalená jak na severní pól a jako by to nestačilo, ještě mě začaly zase zlobit zoubky, vypadá to, že se rozhodli další dva nové zoubky nastěhovat ke mně do pusinky. A vůbec mě teda nešetřily. Bolely mě celý ten týden a budou bolet asi i doma, protože zrovna dneska mamka říkala, že se ještě neprořezaly. Ale abych se vrátila k soustředění, takže: Vyrazili jsme v sobotu 30.6.2007 a byli jsme tam až do dneška 7.7.2007. Bylo to tam pěkné, akorát nám moc nepřálo počasí, skoro celý týden byla zima, foukal vítr a každou chvilku pršelo a do toho všeho mě ještě zlobily ty zoubky. Kvůli té veliké zimě, a také kvůli zoubkům, jsem dokonce strávila tři noci s mamkou v tělocvičně, kam jsme se přesunuly, abych pláčem nebudila ostatní spolustanovníky. Stan nám zatím zodpovědně hlídal taťka, který se nenechal odradit zimou a statečně si tam chrupal. Já ho, ale podezřívám, že nechtěl s námi do tělocvičny, protože se bál, že ho moje zoubky, nenechají vyspat.
Jinak jsem si to tam, ale opravdu užila. Ochutnala jsem antuku, obličejíčkem okusila kvalitu asfaltu, ožužlala jsem pár tenisáků, snažila se oškubat míčky badmintonové, prolezla pár cizích stanů, pospala si na kole, okusila pravou hospodskou stravu (nejvíce mi chutnala svíčková) a každý den se houpala na houpačce. Byla jsem pořád krásně špinavá a nikomu to nevadilo. Večer jsem se koupala v lavoru a naučila jsem se pít brčkem. Bylo mi tam opravdu krásně a už se moc těším, až tam zase příští rok vyrazíme.