Snížek
Tak jsem prvně viděla sníh. Teda prý jsem ho viděla už loni, ale to si už nepamatuji. Takže sníh jsem prvně viděla někdy koncem října, kdy začal padat a mamka mi ho ukázala z okna. Kde je ten sníh mami? Divila jsem se, protože venku jsem žádný neviděla, ale přesto jsem nemohla odtrhnout oči od okna. To snad není možný! Za oknem lítalo tisíce bílých much. Po chvíli fascinovaného hledění, jsem zvedla ruku a ukázala je mamce. „Bzzz, bzzz“ řekla jsem a mamka se začala smát. Pak mi vysvětlovala, že to nejsou mouchy, ale že to padá snížek. „Palá, palá“ volala jsem, „palá bzzz“. Mamka se mi ještě chvilku snažila vysvětlit, že to nepadají mouchy, ale právě ten snížek, ale pak to se mnou vzdala a nechal mě koukat na PALAJÍCÍ BZZZ. Mouchy, teda snížek se mi moooc líbil, a venku jsem vždycky volala palá, palá a měla jsem pokaždé velikou radost, když jsme byly venku a mouchy zrovna padali, proto jsem měla velikou radost, když mi mamka řekla, že pojedeme na chatu a že tam bude hodně moc snížku.
Na chatu nás vezla babička v pátek večer, mamka mi ještě ten den koupila boby a já na nich celé odpoledne trénovala v obýváku. Moc krásně se na nich sedělo, a mamka mi slibovala, že na nich budeme jezdit honem. „Honey, honey“, volala jsem a už jsem si představovala jak si na bobech užívám. Realita však byla úplně jiná. Jestliže jsem si celou dobu představovala jak si budu létat na bobech mezí létajícími mouchami, pěkně jsem se spletla. Hned jak jsme vystoupily z auta, přestože byla tma, viděla jsem, že všude kolem leží něco bílého. Babička mě nesla z auta a říkala mi ať si sáhnu na snížek jak studí. „Ne, ne, ne, ne“ volala jsem. Mamka mi pak dala trochu snížku na ručičku, ale to se mi opravdu nelíbilo. „Ne, ne, ne, ne“ protestovala jsem a byla jsem fakt moc ráda, když jsem vběhla do chaty, kde už na mě čekal děda, který tam topil, aby mi bylo teplíčko. Večer v chatě jsem si užila s babičkou a s dědou a po řádění ve vaně, usnula jako zabitá.
Ráno mě mamka oblékla, že pojedeme nakoupit. Vyběhla jsem ven v naději, že ten bílý snížek zmizel, ale byl pořád všude kam oko dohlédlo. Mamka mě posadila na boby, a táhla mě za sebou. To se mi docela líbilo, a přemýšlela jsem, že ten sníh teda vezmu na milost, když zařídil, že po něm ty boby takhle pěkně kloužou. Seděla jsem si na bobech a povzbuzovala mamku: „honey, honey“ a mamka opravdu přidala. Jela jsem opravdu pěkně rychle, ale najednou se boby smekly, já z nich vypadla a zabořila jsem si hlavičku do sněhu. „Uááááá, uáááá,“ to studí, řvala jsem na plné pecky a odmítala si s hlasitým ne, ne, ne, sednout znova na boby. Mamka mě na ně nakonec přece posadila, já se dokonce po chvilce uklidnila, ale už jsem zůstala ve střehu a jízdu si vůbec neužívala.
Celkově se mi snížek líbí jenom, když se mě nikde nedotýká, když mě nestudí a když se do něj nebořím. Jízdu na bobech si užívám jenom v případě, že se mnou jede Denžík, ale tomu se také na bobech moc nelíbí. Také mě moc bavilo táhnout boby za sebou, a mám dokonce takovou sílu, že jsem uvezla i mamku. Na bobech se mi nelíbilo, ani když se mnou jela mamka, nebo babička, přeci jenom i s nimi bych mohla spadnout do snížku, že? Moc se mi také líbilo, když mamka postavila sněhuláka, akorát mě pak trošku rozčílila babička, která mu dala mrkvičku, kterou jsem chtěla já spapat. Musím ale uznat, že mu jako nosík moc slušela.