Sláva, lezu.
Tak konečně se naši dočkali. Už umím lézt. Přišla jsem na to úplně náhodou dneska, když jsme se vrátili z chalupy. Chvilku jsem se proběhla v chodítku, pak šel taťka na fotbal a my jsme se s mamkou chystaly, že zajdeme za babičkou. Mamka mě ještě položila na chvilku na zem a abych se nenudila dala mi kachničku. Ta je super, přišla jsem na to, že když se s ní bouchne o zem zapíská. Jak jsem si tak bouchala s kachničkou, najednou se mi vysmekla z ručičky a odletěla. Zůstala na koberci pěkný kousek přede mnou. Zkusila jsem si lehnout na bříško a natáhnout se pro ní, ale nedosáhla jsem. Dobře zkusím se teda za tebou nějak doškrábat, pomyslela jsem si. Skrčila jsem nožičky a opřela se o chodidlo a kolénko. Jé super pohnula jsem se, teď už jenom přendat ručičky a zopakovat to samé z druhou nožičkou. Paráda, ono to funguje, já lezu! Během chvilinky jsem byla u kachničky, ale jen co jsem ji čapla, byla u mne mamka, zvedla mě a začala mě vyhazovat do vzduchu a říkala, hurá, ty lezeš, ty lezeš, ty si šikulka. Ty brďo, kdybych věděla, že tím mamce udělám takovou radost, tak bych se možná snažila víc. Mamka mě ještě párkrát vyzkoušela, a když jsem pokaždé pro kačenku dolezla, oblékla mě a jeli jsme lezení ukázat babičce a dědovi.
U Hanušů byl ale doma jenom strejda Ládík, tak jsem to lezení hned předvedla. Babička s dědou se prý vrátí za chvilku, tak musím pošetřit síly abych jim to také mohla předvést. Nakonec jsem lezla ještě mockrát, napřed pro dědu, pak pro babičku, pak ještě pro tetu a úplně večer doma ještě pro taťku. Všem se to moje lezení moc líbí a mají z něho radost možná ještě větší než já. Já už jsem dneska ale moc unavená, ale zítra budu zase pilně trénovat, abych v úterý mohla kámošům v Berušce ukázat, že už taky lezu. Třeba si i zazávodíme.