Rostu a kopu a jsem stále Fanouš
Tak konečně se dočkal i tatínek. V neděli 29.1.2006 jsem konečně večer kopla tak silně, že mě ucítil i tatínek, který měl ruku položenou u maminky na bříšku. S kopanečkama ještě trochu šetřím, ale čím dál častěji dávám o sobě mamince a teď vlastně už i tatínkovi, když mě přemlouvá a já mám zrovna náladu, vědět malýma kopanečkama.
Trošku mě štve, že mi pořád říkají Fanoušku, ale musím přiznat, že když jsme sami doma, říkají mi Verunko. No uznejte, to mi sluší daleko víc než nějaký Fanouš. Verunka je jméno, které mi vybral tatínek, protože se mu moc líbí, ale maminka, i když mi už také říká Verunko, pořád ještě váhá, přemýšlí a vybírá, jaké jméno by pro mě bylo nejlepší. No to jsem zvědavá jak se nakonec budu jmenovat.
31.1.2006 (21+1) jsme s maminkou šly na další kontrolu, k našemu panu doktorovi. Kontrola probíhala jako obvykle, sestřička mamince změřila tlak (120/60), zkontrolovala moč a šupajdily jsme k panu doktorovi. Ten nás pochválil za dobré výsledky z ultrazvuku z Českých Budějovic, zkontroloval mě přes bříško a na příští kontrolu nás pozval na 21.2.2006. Na tuto kontrolu s námi musí jít i tatínek, aby mu mohli vzít krev. Pan doktor potřebuje znát jeho krevní skupinu, vlastně spíš RH faktor, protože maminka má RH faktor negativní.
Stále častěji se může nejenom maminka těšit z mých kopanečků, večer u televize pravidelně častuji i tatínka kopanečkami do rukou, ale i do tváří a uší, když mě špízluje co vyvádím v bříšku.