Rok a třičtvrtě
Teda mně už je rok a třičtvtrtě? To jsem si ani nevšimla. Nemám totiž vůbec čas. Je to divný, ale stále objevuji nové věci. A to jsem si myslela, že už jsem všechno k objevení objevila. No asi ještě zdaleka ne. Tak co bych si zapsala, když je mi těch 21 měsíců? Asi si zase popíši jeden obyčejný den.
Ráno se vzbudím kolem šesté a volám na mamku: „Távat, távat!“ Mamce se evidentně nechce a tak dělá, že spí, na mne to ale neplatí, začnu volat hlasitěji: „Távat, távat, maminko, távat,“ a když mamka konečně otevře oči, ještě jednou jí zdůrazním, že chci vstávat, aby přesněji pochopila, zavolám: „Mami, poď, tam, poď tam,“ a ukazuji na dveře. Když mi mamka konečně přislíbí vstávání, šťastně slezu z postele a čekám u dveří, až mi mamka otevře. Jakmile jsou dveře dokořán, vyrazím vpřed a s mamkou ploužící se mi někde v patách, vyrážím do pokojíčku. Hned se vrhnu k nějaké hračce, ale to už je u mne mamka s nočníkem. Jojo potřebuju, proto mamce hlásím, že budu dělat eeee. Když se vyčůrám, mamka mě oblékne a pak si vypiji připravené mlíčko. Hned potom se zase pustím do hraní, ale dlouho mi to nevydrží, dožaduji se snídaně. Snídám pravidelně „chebík a sýl“. Snídani musím připravovat s mamkou, mamka mě musí vysadit „dolu“ na linku, já jí vyndám z krabičky čaj, rozbalím ho a pak ho hodím do konvice, pak ještě mamce pomůžu rozbalit sýr a už uháním do obýváku, kde mám svoji jídelní židličku. U snídaně si užívám „šášu“, kterého mi mamka pustí na DVD. Pak trávíme ráno různě, nejraději jsem, když mi mamka čte, teda teď už spíš čtu mamce já. Strašně ráda a také pravidelně každé ráno se houpu na houpačce. To si náramně užívám a mamka mi při tom zpívá písničky.
Pak většinou někam jdeme, nejraději mám pondělí a čtvrtek, kdy chodíme cvičit, nebo do Berušky. Ale ani jiné dny nejsou k zahození, chodíme ven většinou s tetou a s Tomáškem, někdy s námi jde i teta s Dominičkem. Vždycky, když mě mamka obleče a obuje mi botičky, vyběhnu na chodbu a s hlasitým: „pijedu pijedu“ si to mašíruji o patro níž, kam pro mne mamka pak výtahem přijede a já k ní nastoupím, to je veliká legrace.
Domů se vracíme většinou až na oběd, nádlabneme se a jdeme s mamkou spinkat. Většinou teď, jak vstávám ráno dřív, vydržím spinkat dvě hodiny. Po odpoledním odpočinku si hraju a poslouchám výtah, protože se pak vrací z práce tatínek. Když konečně odemkne, běžím mu dát pusinku a táhnu ho do pokojíčku, aby si se mnou hrál. Chvilku si pohrajeme a pak jdeme ven. Většinou jdeme k jedné nebo druhé babičce. Tam si užívám babiček a dědečků a domů se vracíme až na koupání. Měla jsem období, asi tři neděle, kdy jsem ho nesnášela. Vůbec vlastně teď už nevím proč, teď už mě zase koupání baví a pěkně si ho užívám, teda kromě mytí vlásku, to nesnáším do teď a hlasitě u toho protestuju, což je mi tedy prd platné. Po koupání už jenom vybumbám mlíčko a nechám se mamkou nebo taťkou uspat. Jo a nesmí mi zapomenout říct „pojádku“. Nejraději mám o „Kajkujce“ a „Pejskovi a kočiče“.
Takže je mi 21 měsíců, umím spoustu věcí, chodím na nočník, doma se nepočůrám vůbec, akorát venku, nebo na návštěvě na to ještě někdy zapomenu, ale brzy to už asi vypiluji a plenky nebudu vůbec potřebovat. Také už mluvím ve větách a umím zpívat některé písničky. Nelépe umím zazpívat Jedna, dvě Honza jde, tu umím celou sama. Jo a mamka říká, že právě prožívám období vzdoru. No mě přijde, že takové období spíš prožívá mamka, vždycky chce dělat něco jiného, než já. A protože má víc síly a unese mě, většinou vyhraje a mně nezbývá nic jiného, než se bránit řevem. Vážně tu mamku nechápu a nejhorší je, že už ty její manýry začíná chytat i taťka.
Takhle řádím s dědou "Jikou" a babičkou "Macejkoj"
Tady jsem v lese s babičkou "Ituškoj"
A tady krájím nudle s dědou "Ládou"