Tak už je mi rok a půl. Žádná oslava se prý konat nebude, to si prý musím počkat, až mi budou dva. Ale za pár dní prý přijde Ježíšek a ten mi přinese spoustu dárečků. Když se mě mamka ptala, co bych si přála od Ježíška dostat, řekla jsem jí, že dáleky (dárečky). „No to dostaneš Nelinko, ale co bys chtěla aby bylo v těch dárečkách, co ti má Ježíšek přinést?“ Ptala se mě maminka. Chvilku jsem se zamyslela a pak jsem s vážným výrazem mamce prozradila, že chci aby mi Ježíšek přinesl ňaňu, ňaňinku. Mamka se smála a tak jsem pro jistotu dodala: „Jóóó, ňaňu, chy, chy“ (chci, chi).

Ale než přijde Ježíšek si prý ještě chvilku počkám, no nevadí, stejně mi ty dny tak rychle utíkají, že ani nestíhám sledovat jak rychle plynou. Naučila jsem se už dobře mluvit, už se s mamkou domluvím prakticky na čemkoli, většinou i s taťkou a s babičkami a dědečky. Když mi náhodou slova nestačí, použiji ruce nohy nebo pusinku, abych jim předvedla co vlastně chci. A úplně nejlepší způsob je si pro ně prostě dojít, vzít je za ruku a říct jim poť, poť (pojď) a táhnu je k místu určení. Tohle funguje vůbec nejlíp. Občas mě sice ty dospěláci zlobí, protože třeba říkají, že teď nemůžou, nebo říkají, už zase? Ale většinou jdou. Jednou jsem si takhle došla pro babičku Marcelku: „Poť, poť, poť,“ říkám jí a beru jí za ruku, abych jí mohla dovést do pokojíčku. „Už běžím Nelinko, musím pomalu, bolí mě záda víš,“ řekla mi babička, ale já už jsem byla netrpělivá, tak jsem na babičku houkla: „deleeeej!“ Babička se smála a tatínek mi řekl, že se to neříká, ale taky se smál. Jak to, že se to neříká, když to včera na tebe mamka volala? Když někdy mamka, nebo taťka sedí, a nechce se jim se mnou jít, když jim řeknu poť, tak se je snažím ručičkami zvedat. Říkám hop, hop, a divím se proč se tak smějí, když se je opravdu snažím zvednout až u toho funím a říkám uuuuuf, uuuuuf.

Když potřebuji mamku tak si na ní zavolám. Volám na ni mami, nebo maminko, napřed jsem ale volala mámo. Mamce se to nelíbilo a vždycky říkala: „Nelinko řekni pěkně maminko, nebo mami.“ „Mámo,“ odpověděla jsem jí. „Maminko,“ mamka na to, protože moc dobře věděla, že to umím říct. „Mámo,“ zase já na to. „Maminko,“ opravila mě mamka. „Mámo,“ trvala jsem si na svém já. „Nelinko, řekni maminko,“ prosila mamka. „Tatýnkůůů,“ zavolala jsem se smíchem a zdrhala, protože mě mamka honila a když mě chytla tak říkala, že jsem lumpík. To se mi moc líbilo, tak jsem takhle mamku docela ráda zlobila. Ale teď už jí říkám mami, nebo maminko. A tatínkovi tátou, nebo tatýnku, nebo Pájo. Na babičky volám babi, nebo babiko. Na dědy, dedó, nebo dedeku. Mamka říká, že prý umím skloňovat. Nevím co to je, ale asi to, že když se mi zeptá co to je tak řeknu okuka (okurka) a když mi řekne co chceš tak řeknu okuku. Nebo když se mě někdo zeptá kdo mi to dal, tak řeknu, že maminka, a když se třeba zeptají, s kým jsem tam byla tak řeknu, že s maminkou, nebo na otázku čí to je, odpovím, že maminky, atd. Jó jsem šikulka. To taky umím pěkně říct. Prakticky zopakuji každé slovo. A spoustu jich sama používám. Když si čteme knížky už neříkám Haf, haf, mňau, mňau, mé, mé atd., ale pejsek, kočika, koza, atd. Taky si dokážu říct, co chci papat, nejčastěji je to samálek (salámek), pálek (párek), okuku, papiku (okurku, papiku), susenku, banánek, kiji (kivi), chebík (chleba), kedlík (knedlík), masíko (masíčko), sýl (sýr), atd.

Stále nosím plenky, a stále si neříkám, kdy chci na nočník. Na nočník samozřejmě chodím, ale akorát, když mě tam posadí, to se většinou vyčůrám, nebo vykakám. Pak vstanu a říkám, že jsem udělala hono (hovno). To teda většinou dělám jenom do nočníčku, málokdy se pokakám do plenky. Ale to jenom proto, že mi to do toho nočníčku jde lépe.

Měla jsem taky jít k paní doktorce na osmnáctiměsíční kontrolu a na píchnutí, ale naštěstí mám pořád kašlík. Ten mě budí i v noci, a já vždycky když dokašlu říkám kašík, kašík. Nemám ho moc ráda, ale zachránil mě před tou včeličkou, takže s ním asi začnu kamarádit.

Už mě nenapadá, co bych tady napsala, je toho určitě ještě spousta, na co jsem zapomněla, ale nějak si teď honem na nic nemůžu vzpomenout. Tak já se zase ozvu jaký byly Vánoce