První samostatné krůčky.
Tak dneska jsem byla s mamkou a s taťkou v Písku. Jeli jsme tam nakupovat. Napřed jsme chvilku chodili po městě, teda chodila mamka, mě taťka vozil v golfkách. Když jsme si to ve městě všechno prohlédli, vyrazili jsme ještě do Tesca. Jé super, to se zase svezu v tom košíku, těšila jsem se. Jenomže po chvilce, kdy jsem prozkoumala a ochutnala, všechny části košíku, na které jsem dosáhla, mě to tam přestalo bavit. Začala jsem pofňukávat, a když to nepomáhalo, pustila jsem se do řevu. Mamka mě vyndala z košíku a chvilku mě nosila. Jenže to mě taky moc nebavilo. Chtěla jsem na zem a chodit. To mě poslední dobou moc baví, také už pořád nosím botičky, které mi mamka koupila a každý den teď venku chvilku chodím. A teď jsem chtěla taky. Mamce to chvilku trvalo, ale nakonec pochopila, co chci a postavila mě na zem. Jééé, konečně! Měla jsem takovou radost, že můžu chodit, že jsem se hned rozběhla. Jeden, druhý, třetí krok, ale co to, vždyť mě nikdo nedrží! Mami pomoc! Ještě jsem slyšela mamku, jak říká taťkovi, Pájo podívej se ona chodí sama. Podívala jsem se nahoru na mamku a začala padat. Mamka mě chytla, ještě než jsem stihla dopadnout na zem. Fuj, to jsem se lekla, vždyť já jsem měla takovou radost, že jsem konečně na zemi, že jsem úplně zapomněla, že mě ještě nikdo nedrží. Budu si na to muset dávat větší pozor. Mamka mě ještě párkrát zkoušela oblafnout, a nedala mi ani jednu ruku, ale já už si dávala dobrý pozor a dokaď jsem necítila, že mě někdo drží, neudělala jsem ani krok.