Prázdniny v plném proudu
Teda ty prázdniny jsou fakt bezva. Hned po stanování v Sedlici jsme jely s mamkou k babičce a dědovi na chatu do Horní Vltavice. A byly jsme tam tři týdny. Teda s jednou maličkou přestávkou, kdy jsme byly doma, kvůli vyprání a také kvůli Amálce, aby ji pan doktor zkontroloval u maminky v bříšku. A na chatě to bylo opravdu super.
Nejdřív jsme tam byli jenom já s mamkou, babička a děda. Chodili jsme na houby (sama už poznám lišku a masáka, nic jiného totiž neroste, vše ostatní jsou prašivky a hořčáci) a vždy, když houbu uvidím dřív, než mamka hlásím jí to, hlasitým: „Houba, houba, podívej, mami, tady je! Mamka mi pak většinou tknee, že je to prašivka, ale někdy najdu i lišku a tu si pak můžu utrhnout. Jednou dokonce mamka přešla masáka, tak jsem ji musela zatahat za ruku a říct jí: „Mami masák, uthni!“ Mamka mě pak moc chválila, že jsem úplně sama našla a poznala masáka. Také už vím, že se na prašivky nešlape, ani nesahá. Ze začátku jsem nechápala, proč, když mamka řekla, že je to ošklivá prašivka, na ni nemůžu šlápnout. Ale pak mi maminka vysvětlila, že si na těch prašivkách můžou pochutnat zvířátka, tak už jsem dávala pozor, abych na nějakou nešlápla. Také jsem viděla prašivky, které se jmenovaly muchomůrky, byly moc krásné a já jsem se k ní sehnula a řekla jsem mamince: „Pohladim, jo?“ Ale mamka mi to nedovolila, prý se prašivky nesmí ani hladit, mohlo by mě pak bolet bříško. To sice nechápu, ale aby mamka neřekla, tak jsem je raději nehladila.
Další super zážitek jsem měla, když babička vyndala obrovský bazén, a řekla mi, že je to člun. Hurá, budeme se koupat v bazénu, radovala jsem se, ale babička, mamka, ani děda, se nějak neměli k tomu, aby mi tam nanosili vodu. Babička mi potom vysvětlila, že na tom člunu budeme jezdit po řece. Jé to vám byla krása, jak jsme jezdily, akorát jsem hned při první jízdě otevřela takové zajímavé zavírátko a vypustila s člunu vzduch. Člun podezřele změkl a babička se bála, že jsme píchly. Pak si všimla otevřeného zavírání, člun dofoukla a jezdily jsme dál. Byla to paráda, ani se mi nechtělo skončit. Naštěstí jsme hned ten den jeli ještě na chatu za Šárinkou, kterou jsem znala ze soustředění a na tu jsem se moc těšila a pěkně jsem si s ní užila zbytek odpoledne.
Pak za mnou na chatu babička přivezla Klárinku. To bylo taky super. Chodily jsme spolu na houby, na borůvky, na procházky a také na výlety. Byly jsme se i podívat na „Bombínské sesílko“ (Boubínské jezírko) a také jsem šly pěšky z Kubovky až na chatu a já jsem to všechno ušla pěkně sama. Teda občas mě babička pochovala, ale opravdu jenom na chvilku, když byla hodně špatná cesta. Mamka dokonce spočítala, že jeden den to bylo sedm kilometrů.
Pak jsme odvezly Klárku domů, ale ještě, než se mi po ní začalo stýskat, jela s námi na chatu Kačenka. S Kačenkou to bylo taky moc hezký, trhala mi borůvky, hrála si se mnou a dokonce jsme v lese, ještě s Aničkou, která bydlela vedle v chatě, stavěly domečky.
Na chatě se mi strašně moc líbilo, ale ke konci se mi už začalo hodně stýskat po tatínkovi. Byla jsem opravdu moc šťastná, když za námi přijel a odvezl nás do Křemže k tetě Evičce a strejdovi Ládíkovi na nějaký veletrh. Vůbec jsem nevěděla, co veletrh je, ale předčil všechna moje očekávání. Veletrh jsou totiž krásný kolotoče, houpačky, a trampolína. Jak já jsem se tam vyřádila. A ještě jsem si užívala Evičky a Ládíka. Do Křemže jsme jely hned další víkend znovu a já nemohla pochopit, že ty kolotoče odtud zmizely. Místo toho se tam ale peklo na zahrádce prasátko a bylo mooooc dobrý. A také jsem po týdnu viděla babičku Jitušku a dědu Ládíka. S mamkou a babičkou jsme si dokonce ještě stihly udělat výlet lanovkou na Kleť. Jízda lanovkou by byla moc krásná, kdyby nám obě dvě cesty celé nepropršely.
A teď jsem už doma. Není to tu tak zábavné jako na chatě, ale dá se to vydržet, protože tu mám babičku Marcelku a dědu Jirku a také jezdím s mamkou a s taťkou na koupaliště do Radomyšle. Tam jsem se jednou dokonce i skoro utopila, uklouzla jsem v bazénu, a než ke mně mamka s tetou doběhly, aby mě zachránily, ležela jsem ve vodě na zádech a prstíky ručiček se odrážela ode dna, aby se mi nepotopila hlavička. Hned jak jsem byla vytažena z vody, spustila jsem hrozný řev, ale maminka mi řekla, že jsem strašně moc šikovná holčička, protože jsem plavala úplně sama. Ještě než mě donesla na kraj bazénu, přestala jsem plakat, a když jsem na břehu zahlédla přicházejícího taťku, který byl zvědavý, proč jsem tak brečela, doběhla jsem k němu a řekla mu hrdě: „Tatínku plavala sama!“