Plaveme a cvičíme.
15.2.2006 se mnou maminka vyrazila na těhotenské plavání. V bazénu se mi moc líbilo, celou hodinku co maminka plavala, jsem si náramně užívala ten pocit nadnášení. Mamince se plavání asi také zalíbilo, protože se s tetou Luckou, která na plavání byla s maminkou, rozhodli, že budou na plavání chodit pravidelně každou středu. To je super, už se moc těším na příští týden.
Také jsme s maminkou začali navštěvovat těhotenské cvičení, které se koná každé úterý v naší porodnici. Poprvé jsme tam vyrazily 21.2.2006. Pěkně jsme se tam protáhly, zacvičily si, zarelaxovaly a dokonce jsme se i začaly učit správnému dýchání, které by mělo mně i mamince usnadnit můj příchod na svět. Cvičení se nám také moc líbilo, takže ode dneška budeme kromě plavání navštěvovat každé úterý i cvičení.
Na kontrolu 21.2.2006 (24+1) s námi poprvé vyrazil i tatínek. Z počátku byl trochu nervózní, maminka si z něj ještě utahovala, jak se těší, až bude sedět v čekárně se samýma ženskýma, ale nakonec, když jsme vešli do čekárny seděla tam jenom jedna osoba a to chlap. Byl to taky zrovna nějaký tatínek, který musel absolvovat odběr krve. Takže nakonec si v čekárně tak nějak divně připadala maminka. Jinak kontrola proběhla, kromě odběrů krve maminky i tatínka, naprosto běžně, tlak 120/70, od pana doktora obvyklá pochvala a doporučení, aby maminka absolvovala test na cukrovku.
Na tento test jsme vyrazily do nemocnice hned následující týden v pondělí
27.2.2006 Musím přiznat, že jsem měla hodně nahnáno. Ne snad z testu samotného, ale z případných pozitivních výsledků, kdy by mamince zjistily těhotenskou cukrovku. To by mi asi omezila přísun sladkých dobrůtek, a mně zrovna teď chutnají čím dál tím víc. Dá se říci, že jsem na nich skoro závislá. No, na štěstí pro mne tento test dopadl dobře a já se nemusím obávat, že přijdu o své dobrůtky. Hurá!!!