Nový svět.
Dneska jsem objevila nový svět. Je úplně nádherný, barevný a je v něm spousta nových věcí na koukání. Poprvé jsem totiž v kočárku seděla. Ale abych začala od začátku, dopoledne jsem chtěla jít ven, ale mamka řekla, že je tam moc velká zima. To mi vůbec nevadilo a tak jsem mamku otravovala tak dlouho, až nakonec rezignovala. Vyndala z kočárku tašku na mimino, ve které jsem až do dneška jezdila. Do kočárku dala zimní fusak a mne položila do něj. Líbilo se mi tam, byl krásně měkoučký a teploučký a krásně se mi v něm spinkalo. Když jsem se dosyta vyspinkala, začala jsem se v kočárku nudit a poplakávala jsem. Mamka kočárek zvedla a já jsem najednou seděla a viděla úplně jiný nový svět. Super, ani jsem nevěděla jak mám šikovný kočárek, co všechno umí. Moc se mi líbilo koukat se kolem sebe, viděla jsem i lépe na mamku, i když ta byla to poslední na co jsem v té chvíli chtěla koukat. Ani jsem si nestihla pořádně užít všech těch barev a divů a mamka mě hned zase položila, prý aby mě nebolela zádíčka. Ale mne mami nebolíííí, opravdu, křičela jsem. Nebylo mi to nic platné, takže jsem za chvilku zase usnula. Jenom nechápu, proč si mamka myslí, že vždycky ví lépe, co je pro mne dobré. Teď pro mne bylo lepší sedět a koukat se ven. A zádíčkům to nevadilo, protože jsem byla pěkně opřená. Ale zkuste to vysvětlit mamce. No abych řekla pravdu tak sezení jsem si dneska ještě trochu užila. Odpoledne jsme totiž šly doprovodit taťku na hokej a já jsem zase mohla v kočárku chvilku sedět. Myslela jsem, že když taťka uvidí jak mi to sezení pěkně jde, vezme mě na hokej s sebou. Ale nevzal, asi se také bál o moje zádíčka. Ale vždyť jsem se tam mohla jenom mrknout a pak tam spinkat jako na fotbale, nebo ne?