NEobdobí
Tak mamka říká, že prý prožívám období NE. Teda mamka říká, že ho spíš se mnou prožívá ona. Teda spíš přežívá. No nevím, co tím myslí, každopádně to s ní mám teď těžký. Myslí si, že všechno ví nejlíp, i to co chci zrovna dělat, jíst, pít, obléct si, kam chci právě jít, atd. Samozřejmě to líp neví, takže jí musím často odpovídat NE. No řekněte sami, jak by se vám líbilo, kdyby vám někdo oblékl ponožky, které jste si chtěli obléct sami? Nebo vám nutil k snídani chleba se sýrem, když máte zrovna chuť na lipánek. Nebo vás nutil jít do auta, když si právě chcete natrhat kytičky? To pak musím opakovat ne, ne, ne, stále dokola. A věřte mi, že mě to někdy docela vyčerpává. Také se mamce nelíbí, když někomu seberu hračku. Ale co mám dělat, když se mi moc líbí? Mamka mi pak vždycky vysvětluje, že hračky dětičkám brát nesmím, musím prý počkat, až mi je sami půjčí. A já prý také musím půjčovat hračky, když za mnou někdo přijde na návštěvu. Já je těm dětičkám vždycky nakonec půjčím, ale strašně mě baví říkat, že jim je nepůjčím. Takže každou chvíli přijdu za maminkou a říkám: „Dominičkovi lačky nepučíme! Kálince lačky nepučíme! Nikolce lačky nepučíme!“ A vyjmenovávám všechny kamarády, na které si vzpomenu. Mamka samozřejmě odpovídá, že jim ji půjčíme a to mě právě baví, takhle si se s ní pěkně dohadovat. Když vyjmenuju všechny kamarády, oznámím mamce, že lačky nepučíme ani babičce, dědovi, tetě, tatínkovi, atd. Když mě toto dohadování přestane bavit, doběhnu si do pokojíčku pro nějakou hračku, přinesu jí za mamkou a řeknu jí: „Tole, Dominičkovi, tole dáme, jo?“ A když mě mamka začne chválit, jaká jsem šikovná a hodná holčička, že to chci Dominičkovi dát, rychle odpovím: „Dominičkovi nepučíme!“ Takhle krásně si hrajeme třeba celé dopoledne.
Mám to s mamkou a vlastně i s taťkou opravdu moc těžké. Občas mi nezbývá nic jiného než řvát a řvát a řvát a doufat, že se mi aspoň tím řvaním uleví. Jak to, že mamka si může vzít vždycky to, na co má chuť a já ne? Jak to, že mamka si může vždycky jít, tam kam chce, a já ne? A proč chce jít vždycky na jinou stranu, než já? Proč se jí nelíbí, když se cachtám v louži? Copak to ona bude mít špinavé ručičky? Proč jí vadí, když si sypu písek na hlavičku? Proč mě chce vždycky po chvíli sundat z houpačky? Copak jí nebaví mě houpat? Proč se jí nelíbí, když si vylévám čaj z flašky? Copak nevidí, jaké dělá na podlaze krásné kapičky? Takhle bych mohla jmenovat dál a dál. No jo, musím sebrat všechny síly, nějak to s těma dospělákama vydržet a doufat, že co nejdřív přijdou k rozumu.
Komentáře
Přehled komentářů
i když máš teď to svoje "krásné" ne ne období musím Ti říct, že i když se občas na Tebe s maminkou zlobíme, tak jsi pořád naše sluníčko v životě a mámě Tě moc rádi. Já vím, že jsi šikovná a hodná holčička a tohle období (snad) brzo přejde a bude zase větší legrace a nové objevování. .... Už se těším až začnš říkat a ptát se PROČ :-)) to bude teprve lsranda.
Posílám Ti velkou pusinku !!!!!!! a mamince taky !!!!
Tatínek
Ty moje prdelko
(tatínek, 13. 5. 2008 11:34)