Nejkrásnější miminko v porodnici.
Tak prý jsem nejkrásnější miminko v porodnici. Alespoň maminka mi to pořád opakuje. I tatínkovi připadám jako nejhezčí na světě. Maminka říká, že jsem moc hodné miminko. No aby taky ne, vždyť když jsem s maminkou, tak mi nic nechybí. S kojením také nemáme problémy, mlíčko mi moc chutná. Spinkám v krásné postýlce hned vedle maminky, takže kdykoli otevřu oči, hned maminku vidím. Na postýlce mám jmenovku a na pravé ručičce náramek se svým jménem.
Také mám jednu takovou zvláštnost, mám chlupatá ouška. Ty chloupky prý časem vypadají, takže mi to vlastně může být úplně fuk. Ještě byste mě mohli poznat podle kulatého červeného flíčku na pravém stehýnku, prý je to mateřské znaménko.
Jako první za mnou přišel na návštěvu samozřejmě tatínek, ten se objevil ve dveřích hned s úderem dvanácté hodiny, kdy návštěvy začínaly. Chviličku po něm se objevil i děda Hanušů. Dívali se na mne, chovali si mě a moc jsem se jim líbila. Chvilku na to přišla sestřička, a že mě vykoupe. Řekla mamince ať se dívá, že zítra mě bude koupat už sama. Dívali se všichni, maminka, tatínek i děda. Sestřička mě svlékla a než jsem se stačila vzpamatovat šoupla mě do vany. No to jsou způsoby, takhle mě namáčet v pravé poledne. Pěkně jsem si zakřičela, aby všichni věděli, že se mi to vůbec nelíbí a aby se mnou na žádné příští koupání nepočítali. Sestřička mě pak osušila, oblékla a voňavou mě předala zpátky mamince. Tak konečně mám to koupání za sebou, pomyslela jsem si a vydala jsem se zase do říše snů. To odpoledne se u mě vystřídalo tolik návštěv, že jsem to ani nestačila sledovat. Večer ještě přišla sestřička a řekla nám, že mám krevní skupinu 0 a RH faktor negativní.
V porodnici jsme si pak s maminkou každé dopoledne užívaly jedna druhou a odpoledne se u nás střídaly návštěvy. Ty mě moc nezajímaly, takže jsem je většinou celé prospala.
Také se u mne objevila novorozenecká žloutenka a mamince doporučili, ať mě dává co nejvíce na světlo, takže jsem celou sobotu strávila u okna. Nebyla jsem tam sama, ležel tam i Tomášek, syn naší spolubydlící, který měl také žloutenku, i když o něco menší než já. V 17:15 přišla sestřička s nějakým přístrojem, kterým se mě párkrát dotkla a řekla mamince, že žloutenka je zase o něco vyšší a že mi přinese do postýlky světýlko. Prý světýlko, přinesla podložku, na které byl přišitý nějaký vak a koukaly z něj akorát dva rukávky. Podložku dala do postýlky, šoupla mě svlečenou do toho vaku a rozsvítila pode mnou světýlko. Nějak jsem si nemohla rozmyslet, jestli se mi v tom vaku líbí, nebo ne? Tak jsem párkrát zapískala. Tohle pískání dělám vždy, když nevím jestli mám plakat, nebo jestli mi vlastně nic není a tak vždy, než si to rozmyslím, tak pískám. Naše spolubydlící se mi směje, že vydávám zvuk jako delfín. Tentokrát jsem zjistila, že ležet ve vaku není nic strašného, takže jsem po chvilce pískání usnula. Maminka se mi smála, že vypadám jako marťánek. A když se pak setmělo a já ve vaku modře svítila, vypadala jsem opravdu jako návštěva z kosmu ve vesmírné lodi. Z tohoto skafandru mě vysvobodili až v neděli v 9:30.
Neděli jsme prožili ve znamení vážení. Protože jsem se třetí den po sobě zhubla, musela se mnou maminka před a po každém kojení běhat na váhu. Na konec sestřičky zjistily, že bumbám dostatečně, což se potvrdilo i v pondělí, kdy jsem při ranním vážení zaznamenala nějaké to deko navíc.
V pondělí ve 2:00 v noci mě vzbudila strašná bolest bříška. Plakala jsem a plakala a vůbec nepomáhalo, že mě maminka houpala a chodila se mnou po pokoji. Plakala jsem tak moc, že si mě nakonec odnesla sestřička na sesternu, prý aby se maminka vyspala. Maminka mi pak říkala, že stejně ani oka nezamhouřila, protože jí mě bylo moc líto, že mě bolí bříško a pořád na mne myslela. To mně se tím řevem uvolnilo bříško a po chvilce jsem u sestřičky usnula. Dvě hodinky jsem se prospala na sesterně a pak mě vrátily mamince.
V pondělí 12.6.2006 maminka napjatě očekávala vizity, protože doufala, že by nás mohli pustit domů. V 8:00 přišla vizita na maminku a paní doktorka rozhodla, že maminka může domů. Teď už jsme jenom čekali na mojí vizitu. Ta dorazila okolo 9:00, oočkovala mě, paní doktorka mě prohlédla a zjistila, že mám zlomenou pravou klíční kost, kterou jsem si zlomila při porodu. Pak mi odebrali krev z patičky, kterou ještě poslali na rozbor a mamince řekli, že domů nás pustí až podle toho jak dopadnou výsledky. Nakonec mi krev brali ještě jednou a čekaly jsme ještě další hodinu. To už s námi čekal i tatínek, který přijel do porodnice s věcmi pro mě i pro maminku na cestu domů. Po 13:00 jsme se konečně dočkali a paní doktorka mě pustila domů. Maminka mě oblékla a tatínek si nás hrdě odvážel domů.