Na tohle jsou nožičky.
Dneska jsem konečně přišla na to, na co mám nožičky. Přece na stoupání. Doteďka jsem pořádně nevěděla no co je vůbec mám, do pusinky nedosáhnou, držet hračky neumí, snad jenom na to kopání, ale to mě také dlouho nebaví. Dneska, když mě mamka chtěla přitáhnout do sedu, zapřela jsem se o nožičky, propnula zádíčka a šup, už jsem stála. Super, smála jsem se, ale dlouho jsem se neradovala, mamka mě hned položila. Já chci stát mami. Mamka mě zkusila znovu posadit, a já jsem si zkusila znovu stoupnout. Hurá, povedlo se! Zase jenom chviličku a než jsem si to stihla pořádně užít, hned jsem zase ležela. Teda mami, místo abys měla radost, že už umím stát jako ty a taťka, tak mě pokládáš, kníkla jsem. „Nelinko napřed se musíš naučit sama sedět, a pak si teprve můžeš stoupat,“ vysvětlovala mi maminka. Tomu teda vůbec nerozumím, vždyť sezení přece k stání nepotřebuji, ne? Ale asi se to sezení budu muset naučit, jinak mi mamka nedovolí to stání a to je tak krásné. Opravdu mě to moc baví jak mě ty nožičky poslouchají a jak mě pěkně unesou. Ještě je musím přinutit aby se pěkně střídavě hýbaly a pak už mě budou nosit jako mamku s taťkou. To bude paráda, budu si moct dojít kam budu potřebovat a nebudu odkázaná na to, kam mě odnesou nohy těch co mě chovají.