Na pouť v novém autě.
Přijela k nám pouť. Je to úplně bezvadná věc. Všude bliká spousta světýlek a dokonce i z kočárku je vidět spousta zajímavých věcí. A když mě mamka vyndala to bylo teprve pokoukáníčko. Vůbec jsem nevěděla kam se koukat dřív. Všechno svítilo, blikalo, lítalo a točilo se. Bylo to krásné, všude byl příjemný rámus a z každého kouta se ozývala jiná muzika. Protože muziku jsem mohla poslouchat i z kočárku a každou chvilku jsem z něj i něco zahlédla, vůbec jsem neprotestovala, že musím zase do kočárku. Mamka mi slíbila, že když budu hodná, navštívíme pouť v tomto týdnu častěji. A já hodná byla! Moc se mi tam líbilo a mamka plnila slib a vždycky odpoledne jsme se i s taťkou vyrazili na pouť podívat. Mamka mi říkala, že o víkendu mě to bude bavit ještě víc, protože přijedou stánky a já z kočárku uvidím spoustu lidí.
V pátek 29.9.2006 jsme se zase jeli podívat na nějaké autíčko. Tentokrát to bylo blíž, jenom kousek za Budějovicemi. Po cestě jsem byla hodná, protože jsem se těšila, že když autíčko koupíme, pojedu zpátky už v novém. Auto jsme sice koupily, ale jel v něm tatínek. Já jsem jela s mamkou ve starém. Ze začátku jsem trochu protestovala, ale mamka mi řekla, že v novém autě bych musela jet sama v zadu, tak jsem nakonec byla ráda, že můžu jet s mamkou ve starém autě vepředu. Vždyť si ještě nové auto užiji.
Stánky o víkendu mě docela zklamaly. Z kočárku jsem neviděla nic zajímavého, jenom pořád dokola samé cizí lidi. To mě teda vůbec nevadilo, proto jsem se rozhodla, že courání po stánkách využiji k odpočinku a pěkně jsem se prospala. Takže nakonec byla spokojená jak mamka, že jsem byla hodná, tak i já, protože jsem si krásně odpočinula.
Hurá půjdem na pouť.