Na čtrnáct dní indiánem
Tak to
byste opravdu nevěřili, co se mi přihodilo. V sobotu 10.1.2009 jsem se
probudila a když mi taťka sundal tričko od pyžamka, řekl, že mám na zádíčkách
nějaké pupínky. Zavolal na mamku a ta řekla, že to jsou asi neštovice. A
opravdu to byly. Do večera mi vyskákaly i na obličejíčku, bříšku, nožičkách a
ručičkách. Mamka mě večer každou neštovičku namalovala takovou fialovou
vodičkou, a když jsem se viděla v zrcadle, musela jsem se smát. „Jé jsem
jako šáša,“ řekla jsem mamce. Mamka se usmála a řekla, že jsem jako šáša, nebo
taky jako indián. Vybrala jsem si, že teda budu indián, to znělo tak nějak
vznešeněji, než šáša.
Od té doby jsem každému, kdo za mnou přišel,
nebo mi telefonoval, říkala, že mám „laštovice“ a že jsem „indián“. Nejvíce
jsem se prý líbila Tomáškovi, když mu mamka poslala mailem moji fotku. Teta mi
říkala, že jí měla pořád na počítači a Tomášek se na ní každou chvilku chodil
koukat. Neštovice by mi vůbec nevadily, nebolely, dokonce mě ani nesvěděly a
ani jsem neměla teplotku, klidně bych je brala, ale nejhorší bylo, že jsem
nemohla ven. A to se mi vůbec nelíbilo, doma jsem se nudila, mamka říkala, že
zlobím, protože se nemám čeho chytit. Ale to se spletla, mohla jsem se chytit
třeba Lenči, nebo Lucinky, nebo Alfréda, ale vůbec v ničem mi to
nepomáhalo. A představte si, že mi mamka nedovolila Lenču, Lucku, ani Alfréda
namalovat, a to přesto, že také všichni onemocněli „laštovicemi“. A to jsem ani
nepotřebovala půjčit tu fialovou vodičku, bohatě bych si vystačila s fixem
a byli by namalovaní. Ale i to mi mamka, když mě načapala s fixou u
Lucinčiny hlavičky, zatrhla. A dokonce jsem nesměla namalovat ani Amálku! Tak
jsem aspoň všechny mé marody pravidelně poslouchala, měřila jim teplotku,
dávala injekci a medicínku. Takhle se sice „laštovice“ neléčí, ale tu správnou
péči jsem jim poskytnout nesměla, ach jo.
Když už to
konečně vypadalo, že budu moct začít chodit normálně ven, neštovičky mizely,
tak je ode mne chytla Amálka, takže jsme zase tvrdly doma kvůli Amálce. Ty jo,
to si neumíte představit, jak mi to bylo doma už dlouhý. Asi abych se nenudila,
rozhodla se mi stávkovat bříško a zpestřilo mi a hlavně mamce a taťkovi jednu
noc blinkáním. Tím jsem také, jak se nakonec ukázalo, nakazila i Amálku a
dokonce i mamku. Takže jsme měli doma veselo. Jediný taťka se nedal.