Míč je stejně nejlepší!!! Snažím se to mamce i taťkovi naznačovat jak můžu. Zjistila jsem, že ve dne se dá zažít daleko více věcí než v noci, takže teď už v noci krásně spinkám abych nabrala sílu a energii na den. To se toho děje daleko víc než v noci, takže je lepší zůstat vzhůru. Pořád ale miluji míč. Je to opravdu báječný pocit, když mě vezmou do náruče a hopsají se mnou na míči. Je mi úplně jedno, kdo se mnou hopsá, ale mohli by se mnou hopsat celý den. Jenom bych se párkrát nadlábla a zase bych hopsala. To je, ale bohužel jenom můj sen. Mamka nechce pochopit, že na míči je mi opravdu nejlépe a každý den mě strká do kočárku a jezdí se mnou na procházky. To se mi ale vůbec nelíbí!!! Ale nic nepomáhá, i když řvu ze všech sil, je mi to prd platné. Jen občas, to když do toho řevu dám opravdu všechno a zrudnu, když se mi to jo povede, tak i zmodrám, mě maminka na chvilinku pochová. Ale jen co se trošičku uklidním, hned mě zase šoupne do kočárku. A tak většinou vyhraje mamka, protože mně dojdou síly a k její veliké radosti pak usnu. Na procházky jezdíme s tetou a s Nikolkou a já nechápu, že se Nikolka také nedožaduje míče? Maminka mi říkala, že ho doma dokonce vůbec nemá!!! To teda nevím, jak může přežít!!! Ale abych mamku jenom nepomlouvala, když nepočítám procházky, tak doma se mnou hopsají na míči kdykoli si řeknu, teda spíš křiknu..

Míč, i když menší, má dokonce doma i babička a děda Hanušů, takže návštěvy tam mi nevadí, protože si můžu hopsat jako doma. A hopsají tam se mnou dokonce s větším nadšením, než mamka s taťkou. U babičky a dědy Čarků míč bohužel nemají a když mě tam přepadne hopsací touha, snaží se mě ošidit v houpacím křesle. Sice to není ono, ale když nemají ten míč tak se to v tom křesle většinou snažím přetrpět.

Aby jste si nemysleli, že celý den jenom hopsám. Ráno když vstanu, jsem přebalená, napapaná a nezlobí mě bříško, mě maminka položí na deku a ukazuje mi různé hračky, s kterýma chrastí a píská. To se mi moc líbí a na maminku i na hračky se směji. Maminka se zase směje na mne a já se snažím smát víc a víc. A když už mi nejde víc roztáhnout pusinka, tak jí prostě hodně otevřu. Také mi v tom usmívání překáží jazýček, vůbec nevím kam ho mám dát. No, budu to muset ještě trénovat. Snažím se také si s maminkou povídat. Ale i když bych jí toho chtěla tolik říct, jde mi jenom eee, aaa a občas se mi podaří radostně vypísknout. Když mě hraní na dece přestane bavit stačí zavrčet a mamka mě vezme na míč. Někdy také chvilku vydržím v košíku pod hrazdičkou. Maminka na mě má také různé fígle. Když si potřebuje něco udělat a já si chci zrovna hopsat na míči strčí mě do košíku a pustí mi fén. A to se mi moooc líbí, to hned přestanu křičet, abych ho dobře slyšela, fén je skoro tak dobrý jako míč. I tatínek na mě má různé fígle. Ten mě zase, když ho už nebaví se mnou skákat na míči, šoupne do košíku a jezdí s ním sem a tam. Tento fígl na mne ovšem funguje pouze v případě, že jsem unavená. Někdy mě také položí na sedačku a točí mi s takovými lopatkami, které máme připevněné na stropě u světla (prý je to větrák) a to se také vydržím chvíli dívat. Větrák je super, na ten se i usmívám. Bohužel on na mne ne, takže se na něj směji na střídačku s taťkou, který mi na rozdíl od větráku úsměvy oplácí.

Také k nám chodí na návštěvu teta Lucka s Nikolkou. A protože je mi Nikolky opravdu líto, že nemá doma míč, občas, když pláče, jí ho půjčím a když s ní teta nebo moje mamka skáčou, také se jí to moc líbí a většinou na míči krásně usne. To si pak chrupkáme pěkně vedle sebe na sedačce a naše mamky si můžou vypít v klidu kafíčko. Jednou u nás dokonce byl i můj kámoš z porodnice Tomášek s jeho maminkou. Tomáškovi jsem také ukázala jak krásně je na míči. I jemu se tam moc líbilo a hned na něm, jako Nikolka, krásně usnul, no vždyť já na něm vlastně také nakonec většinou usnu. S Tomáškem a s Nikolkou jsme si krásně pohráli a dokonce si nás všechny naše mamky pochovaly všechny tři najednou. To se mi moc líbilo a Tomáškovi vlastně také. Akorát Nikolce asi přišlo líto, že se nechová sama, a protože se nechtěla o svoji maminku dělit, začala, přestože normálně skoro nepláče, pěkně nahlas křičet. No něco na tom asi je, budu si muset svojí mamku začít taky pěkně hlídat.