Křtiny.
Dneska mám velký den. Mám křtiny. Mamka mi o tom řekla už včera večer a já jsem byla celou noc zvědavá, co to ty křtiny vlastně jsou. Bude to asi velká sláva, protože mamka včera přinesla domů dort. Nevím jak to udělali, ale na tom dortu je moje fotka a také nějaké povídání. Je moc krásný a prý je na papání. Ale já ho budu mít asi zase jenom v mlíčku. Protože jsem měla strach abychom nezaspali, vstávala jsem už po sedmé hodině. Myslela jsem si, že jsem vzhůru první, ale mamka ani taťka v ložnici už nebyli. To je teda divné, že by začala chodit do práce i mamka? Pro jistotu jsem na ní zavolala. Hned přišla, takže v práci nebyla. Nebyl v práci ani taťka, dělal něco v kuchyni.
Mamka mě oblékla a dala mě do košíku. Řekla mi, ať si hraju, že musí s taťkou ještě něco připravit. Moc dlouho mě to nebavilo a také jsem chtěla vidět, co to tam ještě připravují a tak jsem začala poplakávat. Ještě, že přišla babička a vysvobodila mě z toho košíku. Chvilku mě pochovala a pak už mě mamka převlékla do šatiček, dala do kočárku a vyrazili jsme do kostela. Protože jsem od rána ani oka nezamhouřila, využila jsem cestu k odpočinku.
Ani jsem se pořádně neprospinkala a mamka mě vytáhla z kočárku. Byli jsme v kostele. Páni, ten je teda obrovskej a co je tu lidí?! Chvilku k nám mluvil nějaký pán oblečený jako já do šatů. Mamka mi pak říkala, že to byl pan farář. Chvilku jsme poslouchali, co nám povídá a pak jsme si šli sednout dopředu, abychom dobře viděli. Seděla jsem střídavě na mamce a na taťkovi. Pan farář zase něco říkal a všichni střídavě vstávali a zase si sedali. Bylo nás tam na pokřtění sedm a samé holčičky. Pan farář se zeptal jak se budu jmenovat a naši řekli, že Nela Veronika. Jak to, to už mi jako nebudou říkat Nelinko? Ani jsem o tom nestačila moc přemýšlet a přišel pan farář a namazal mi krček olejíčkem. Hm, asi má strach, abych mu tam nekašlala, ale já nebudu mamka mě každý večer namaže. Chtěla jsem mu to říct, že už jsem namazaná, ale on hned odešel namazat také ostatní holčičky. Pak mi mamka řekla, že si mě pochová kmotra, ale byla to úplně normální teta Evča. Teta mě odnesla za panem farářem, sundala mi klobouk a pan farář mi třikrát polil hlavičku. To jsem se teda opravdu divila, vždyť jsem si ji večer myla. Divila jsem se tak moc až teta vyprskla smíchy. Pak mě teta vrátila mamce a já vzápětí pochopila, proč mi pan farář umyl hlavičku. Přece aby mi ji mohl namazat. Zase nás všechny obešel a namazal nám olejíčkem temínka. Pak jsem dostala zpátky na hlavu čepičku, to jsem se chvilku rozčilovala, ale pak přišel pan farář a dal mamce pro mne svíčku. Jéé to byla krása. Mohla jsem na tom plápolajícím světélku oči nechat. Chvilku jsme ještě čekali, než nám pan farář rozdá křtěcí listy. A pak už jsem byla šťastná, že mě dali do kočárku, mohla jsem okamžitě usnout.
Probudila jsem se až u babičky a dědy Hanušů, kde si všichni dávali slavnostní oběd. Naštěstí jsem hned dostala mlíčko, jinak bych jim asi dost záviděla. Mamka mi pak zapnula řetízek se čtyřlístkem od tety Evči. Moc se mi líbil. Ostatní mezitím poobědvali a pak se pustili i do mého dortu. Snad jim chutnal, když jsem na něm byla já. Den utekl jako voda a najednou tady byl večer a my jsme šli domů. A protože jsem byla za celý den pěkně unavená, hned jak mě mamka vykoupala a dala do postýlky pěkně jsem usnula. Aby také ne, vždyť takových zážitků v jednom dni jsem ještě nikdy nezažila.