Jsou mi dvě
Tak a už jsou mi dva. Teda spíš „dvě“ jak říkám já. Včera jsem měla obrovskou oslavu na chalupě v Mladějovicích. Všude byla spousta balónků, fáborků a sladkostí. Měla jsem dort sluníčko a mamka mi ještě udělala dort mašinku. Byly oba krásný, až mi bylo líto je sníst. Ve sluníčku jsem měla zapíchnuté dvě svíčky a ty jsem si pěkně sama sfoukla. Pak přišly ty nejkrásnější chvíle z celých narozenin a to rozbalování dárečků. A že jsem jich dostala, ani už si nepamatuju, co všechno v nich bylo. Stejně nejkrásnější byly ty dárečky, dokud byly zabalený. Největší radost mi udělala asi vanička na panenku, nová panenka a šáša. Toho jsem si dokonce přibrala na spinkání do postýlky, takže teď když se v noci vzbudím tak potřebuju podat nejen „dudynku“, „postálek s kálíčkem“, ale i „šášu“. Kolikrát to mace pěkně dlouho trvá než to v té posteli všechno najde. Mimochodem stále spinkám s mamkou a taťkou ve velké posteli. Na tu mojí malou se akorát práší, takže ji nechám sestřičce Amálce. Na Amálku se už moc těším, doufám, že se narodí už brzy, abych jí mohla konečně vidět. Takhle ji jenom občas špízluju v bříšku, ale většinou zrovna když jí poslouchám, nebo dám mamce na bříšku ručičku, tak Amálka vůbec nekope. No tak jí aspoň každý ráno přes bříško pohladím, dám jí pusinku a zeptám se jí: „Dobše vypinkala, jó?“ Amálka sice nic neříká, ale mamka odpovídá za ní, že se prý vyspala dobře. No, už se na ní opravdu těším, někdy jí zpívám a říkám jí, že jí půjčím všechny hračky.
Hračky už půjčuji i Tomáškovi a ostatním dětičkám. Už dokonce ani moc neříkám moje donedávna oblíbené: „Tomáškovi lačky nepučim!“ S Tomáškem teď kamarádím úplně nejvíc ze všech, chodíme spolu ven každý den, a když náhodou jdeme s mamkou samy, tak se po Tomáškovi pořád sháním, ani si tu procházku pořádně neužiju. Ještě úplně nejlepší je, když s námi jde i Tomáškův starší bráška Lukášek, to jsem pak úplně v sedmém nebi. Jo a taky jsme měli s Tomáškem oslavu v Berušce, ta byla taky super, měli jsme dort a dostali jsme spoustu dárků.
Umím se sama napapat, i když někdy prý potom vypadám jako prasátko. Umím také hodně povídat, používám běžně věty o třech slovech a stále častěji i souvětí. Nejoblíbenější mojí odpovědí na jakoukoli otázku, je: „Nó, potože maminka zlobí.“ Snažím se skládat i jiné souvětí, například s aby, protože, nebo, atd. Také umím zpívat písničky, některé zpívám s mamkou, ale většinou je chci zpívat sama, tak mamku napomínám: „Nepívej mamko, Nelinká pívá!“ Oslovení „mamko“ jsem si teď moc oblíbila a prakticky jinak mamce neříkám. Na taťku volám různě: „Tatínku, taťko, tatí, a taky Pájo.“
Nosím už kalhotky jako velká holka, a mám vždycky obrovskou radost, když si je můžu ráno sama vybrat. Pokaždé si vyberu ty nejkrásnější a řeknu mamce: „Nepočuráš!“ To aby věděla, že je nehodlám počůrat. Většinou se mi to povede a nemám za celý den ani jednu nehodu. Dokonce už umím tomu čurání poručit, aby chvilku zůstalo v bříšku a počkat, než se mnou mamka doběhne někam na záchod.
Také umím říct a ukázat na prstíkách kolik mi je. Ukážu vždycky paleček a ukazováček a řeknu dvě. Akorát nechápu, proč mě pořád opravují a říkají dva. Mně jsou prostě dvě!
Určitě jsem toho spoustu zapomněla, ale už fakt nevím co bych napsala, takže papa a já se zase brzo ozvu.