Ježíšku prosím tě, hlavně ty vojáky
Tak prý bude chodit Ježíšek. Mám z něj teda po zkušenostech s čertem a Mikulášem docela strach, ale maminka říkala, že prý je plachý, a že ho neuvidím. Tak to jsem fakt ráda, protože další takové setkání bych asi nepřežila. Viděla jsem totiž Čerta, Mikuláše a Anděla a vůbec se mi nelíbili. Napřed jsem je viděla v Berušce, kde se z počátku zdáli úplně neškodní a já jsem celou frontu k nim s Tomáškem blbnula a zpívala si písničky, které Mikulášovi zazpívám. Ale když jsem se k němu přiblížila, oněměla jsem hrůzou. Teda vlastně neoněměla, začala jsem hrůzou řvát. Nevím ani, co mě na něm vlastně tak vyděsilo, řvala jsem tak strašně, že se mě jednu chvíli snad bál i čert. Dokonce jsem si ani od Mikuláše z ruky nevzala balíček, který se mi rozhodl dát, i přesto, že jsem mu nic nezazpívala. Nakonec sebrala odvahu aspoň maminka a po dárečku chňapla, takže jsem o něj nepřišla. Pak jsem ještě viděla Mikuláše a Čerta u babičky ve školce, tam se ke mně moc nepřibližoval a balíček od něj mi tentokrát vzala raději babička, takže tam jsem to zvládla relativně v pohodě, jenom s malým pofňukáváním. Úplně nejhorší byl Čert a Mikuláš, kteří za mnou přišli k babičce Jitušce domů. Teda já toho z nich moc neviděla, protože hned jak se objevili ve dveřích, začala jsem pro jistotu řvát a nepřestala do té doby, než odešli. A balíček jsem si od nich samozřejmě zase nevzala. Ani nevím, kdo mi ho vzal tentokrát, ale měla jsem ho a to bylo nejdůležitější.
Tak kdo by se divil, že jsem potřebovala uklidnit, co se Ježíška týče. To je fakt dobře, že je plachej a že nám jenom nechá samotný dárky. To se už moc těším. Akorát jsem mu musela napsat dopis. Teda vlastně spíš namalovat, a protože si přeju dvě věci, dopis jsem malovala pěkně dlouho. Takže Ježíšku prosím tě přines mi VOJÁKY a POKLADNU.
Dopis jsme zalepili a mamka ho dala za okno. A čekala jsem, jestli si ho Ježíšek odnese. Už jsem se začala bát, že si ho nevezme a nebude tudíž vědět co mi má přinést, protože za tím oknem byl docela dlouho. Ale pak jsem jednou přišla do pokojíčku, koukla na okno a dopis tam nebyl. „Hulááá, mami, pocem, honem, dopis je plyč, už ho odnes, hulááá!“ Volala jsem na mamku a dotáhla ji do pokojíku, aby viděla, že už tam dopis není.
To, aby mi vojáky a pokladnu doopravdy přinesl, jsem si ještě pojistila. A to posláním balónku s přáním přímo Ježíškovi do nebíčka, takže doufám, že na mne nezapomene.
………….hlavně aby je sehnal, ty vojáky.