Je mi devět měsíců.
Tak už jsem na světě stejně dlouho, jako jsem byla u mamky v bříšku. A musím říct, že tady je to o hodně moc lepší, i když zpočátku jsem si to nemyslela. Ale ty tam jsou časy stýskání po bříšku, teď se mi tu opravdu moooc líbí. Každý den objevím a zažiji něco nového.
Umím spoustu nových věcí: dělám indiána, paci paci, hají, papá. V chodítku lítám jako drak a stále ještě nelezu, teda nelezu popředu. Já se ale opravdu moc snažím lézt, vždycky se opřu o ručičky, napnu nožičky, stoupnu si na špičky a snažím se nožičky přinutit aby lezly, ale ony nechtějí! Mamka s taťkou se mi smějí, že prý dělám nějaké kliky, nebo co. Ale já se fakt snažím lézt. Vždycky si vyhlédnu nějakou hračku a když na ní nedosáhnu zaujmu svojí pozici na ručičkách a na špičičkách, odrazím se ručičkami a místo abych se k vyhlídnuté hračce přiblížila, jsem od ní ještě dál. Když to zopakuji, vzdálím se ještě víc. Během chvilinky se mi hračka ztratí z dohledu a já začnu křičet. To je tak nespravedlivé, člověk se tu snaží a je mu to prd platné. Mamka říká, že prý couvám, musím prý lézt dopředu. Hm to se lehce řekne dopředu, ale jak to mám udělat?
Stále používám nočník, celý měsíc už jsem se nepokakala do plenky, ono to do toho nočníčku jde opravdu lépe. A párkrát se nám s mamkou povedlo, že jsem plenku celý den ani nepočůrala. Pokud se mi aspoň trochu chce, umím už pěkně zatlačit a pustit čurání do nočníčku, a když se mi nechce, dokážu ze sebe většinou vymáčknout aspoň malou kapičku. Takže s nočníkem jsme kamarádi. Prý kdybych uměla mluvit, mohla bych si říct, kdy se mi chce čůrat. A já jako neumím mluvit, jo? Vždyť si celý den pěkně požvatlávám, říkám táta, táta, táta, dededede, vavavava, jejejeje, atd. A říkám to i když se mi chce čůrat, ale mamka dělá, jako že neslyší.
A co mě baví? Moc mě baví, věšet s mamkou prádlo, jezdit v chodítku, miluji když mě někdo vyhazuje do vzduchu, dělá se mnou takhle jedou páni, nebo mě různě natřásá. Mám ráda, když se mi někdo schová a pak na mne vybafne. Také si moc ráda prohlížím knížky, mamka nebo taťka mi v nich ukazují a povídají o těch obrázcích. To se mi moc líbí. Většinu knížek si můžu vzít do ručičky, některé můžu dokonce i ochutnat, ale mám dvě knížky, na které si nemůžu ani sáhnout a ty teda nemám moc ráda. Přitom by byly takové pěkně, mají krásné obrázky a říkají se k nim pěkné básničky, jenomže se nedají ohmatat a to mě vždycky pěkně rozčílí, takže mamka radši tuhle knížku schová a vezme tu, ve které můžu na obrázky ukazovat i já. A to je potom super počteníčko. Moc ráda si také chodím hrát každý čtvrtek do Berušky a každou středu a někdy i v pátek chodíme s kamarády z Berušky plavat do bazénu a to je super. Také mě baví sedět u krabice s hračkami a lovit v ní hračky, které se mi líbí, baví mě to však jen do doby, než mi nějaká nejde vytáhnout.
Fascinuje mě dívat se na mamku, když snídá. Vždycky k ní přijedu s chodítkem a čekám jestli mi také dá nějakou ňaminku. Mamka se mi směje a říká, že žebrám jako pejsek. Nevím jak se žebrá, ale je fakt, že vždycky dostanu alespoň křupku. Když si jí zdlábnu uháním do obýváku, taťka tam má takové krásné krabičky se spoustou tlačítek a občas zůstanou na stolku, položené tak, že na ně dosáhnu. Taťka s nimi umí zapnout televizi, tak to vždycky také zkouším. Když nejsou po ruce ovladače, najde se v obýváku spoustu jiných lákavých věcí, jako třeba videokazety. Vytahuji je z poličky a pak je vyndávám z papírových obalů, ty se krásně koušou, do pár obalů už se mi povedlo prokousat díru. Když mám štěstí, ukořistím dokonce program, nebo jiný časopis. To vždycky ani nedutám, aby mě s tím mamka nenačapala, ale přestože si úplně potichoučku pochutnávám na programu, mamku mám většinou brzo v patách a o program mě připraví. Dokonce tady ani nefunguje můj řev, ještě nikdy mi ho nevrátila.
Zpravidelnilo se mi spinkání. Ráno vstávám okolo půl sedmé, ale okolo osmé hodiny jsem už tak unavená, že si musím na hodinku schrupnout. Pak vydržím až do oběda a po obědě si také hodinku, někdy hodinu a půl odpočinu. Pak už mám zase dost energie až do večera. Večer chodím spinkat okolo půl osmé, dám pusu mamce a taťkovi a po chvilce sama v postýlce usínám. V noci se ještě většinou tak třikrát vzbudím na mlíčko a v půl sedmé jsem fit a připravena vstávat.