Jarní prázdniny
Tak jsem s mamkou a s taťkou vyrazila na jarní prázdniny k babičce a dědečkovi na chatu do Horní Vltavice. A celý týden jsem si tam báječně užila, protože tam byla jak maminka a tatínek, tak hlavně babička a děda. Na začátku týdne tam byla spousta sněhu, tak jsem bobovala, sáňkovala a lyžovala. Lyžování miluji od samého začátku, strašně moc mě baví, dokonce vždycky, když mi sundají lyže tak křičím: „Jooo, chy, chy, lyjovat, chy.“ A donutila jsem mamku mi lyže zase urychleně nandat. No nemohla jsem se toho lyžování nabažit. Taky se mi strašně líbili hůlky, které k lyžím patří. Běda, když mi je chtěli vzít, abych lyžovala bez nich. Dokonce jsem s nimi někdy chodila i bez lyží a píchala si s nimi do snížku.
Nemohla jsem se nabažit ani bobování. A to k údivu maminky i babičky. Když jsem totiž byla na chatě párkrát před tím, strašně moc se mi na bobech nelíbilo. Bála jsem se totiž, že z nich spadnu. Ale teď jsem to riskla a užívala si jízdu na bobech se vším všudy. Dokonce jsem zjistila, že ani ty pády nejsou tak strašné, jak jsem si myslela. Někdy je to dokonce i veliká legrace. Vůbec nechápu, proč jsem se dřív na těch bobech bála jezdit?
Ve středu se zkazilo počasí a celý den pršelo, takže hodně moc snížku roztálo a skoro žádný nám tam nezbyl. Ještě, že je kousek od chaty sjezdovka, kde uměle zasněžují, nevím sice co to znamená, ale hlavní je, že tam bylo pořád snížku spoustu. Takže jsem si tam mohla dosyta zabobovat. Bobovat šlo sice i před chatou, na tom zbytku sněhu, ale tady to bylo lepší, protože tu byl větší kopec. Maminka s babičkou tu také jezdily v takových nafouknutých kruhách. Moc se mi líbilo, jak u toho křičely a každému jsem předváděla, jak nahlas křičeli. A vždycky, když přijely dolů, tak mě posadily do toho člunu a také mě kousek svezly. To byla paráda!
Týden utekl jako voda a my jsme museli domů. Vůbec se mi nechtělo, proč nemáme prázdniny pořád? Ale taťka prý musí do práce, a babička také. Jenom dědovi jsem záviděla, že mohl na chatě zůstat a každý den se dívat na veliký bagr, který mu tam na stavbě jezdil a mně se moc líbil. Také mě trochu trápila rýma, kterou jsem chytla od mamky a kašlík, ale naštěstí jsme to brzy vyléčili. Jo a také jsem na chatě zažila let ze schodů! Let jsem zahájila hned na druhém schodu od hora a pěkně jedním kotrmelcem za druhým jsem sešupajdila celý schody. Přilítla jsem až dolů na zem před mamku, která vypadala hodně vyděšeně, tak jsem pro jistotu začala řvát. Brečela jsem ale jenom chvilku, protože mě nic nebolelo a byla jsem na sebe pyšná, že jsem zvládla tolik kotrmelců za sebou.
Jo a také jsem měla svátek. Bylo to úplně nádherný, všichni mi drželi ručičku a dávali dárky. „Dálky“ miluji nejvíc na světě a nejvíc je miluji, když jsou zabalený a já je můžu rozbalovat. I když jsem dostala dárků strašně moc, pořád jsem chtěla další a další. Dokonce i teď si občas vzpomenu a volám: „Dálek, dálek, dálek“ a někdy i brečím, protože nechápu, proč mi žádný dárek nechtějí dát. Mamka říkala, že dárek prý dostanu až budu mít v červnu narozeniny. Tak už se těším a doufám, že červen bude už zítra.