Jak mi přesnídávka zachránila život.
Dneska když se mi odpoledne začalo chtít spinkat, mamka řekla, já si s tebou Nelinko hajnu, ale zkus spinkat déle, než svých obvyklých dvacet minut. A já, trochu proto, že jsem mamce chtěla udělat radost, a také trochu proto, že vedle mamky se mi spalo daleko lépe, než když spinkám sama, vydržela spinkat pěkně dlouho. Spinkala jsem od 13.45 do 15:15. Zaspala jsem dokonce i mlíčko, na které jsem měla nárok v 14.30. Vzbudil nás až taťka, který přivezl strejdu Ládíka, na moje hlídání. No jo vlastně, ono je úterý, to mi mamka jezdí vždycky nakupovat oblečky a mě hlídá taťka, ale dneska si potřeboval něco zařídit, takže tu se mnou bude strejda. O. K. pomyslela jsem si. Mamka mě ještě dala vyčůrat na nočník, oblékla mě, posadila ke krabici s hračkami a odfrčela. Já si chvilku hrála, ale nebylo to nějak ono. Něco se mi nezdálo. No jo, vždyť já mám hlad! A mamka tu není, co teď? Začala jsem řvát. Vůbec jsem netušila, co se mnou bude? Vždyť já snad umřu hlady? Strejdo honem, honem něco vymysli. Strejdovi se mě asi zželelo, protože mě odnesl do židličky a vyndal odněkud přesnídávku. Super, hned jsem přestala brečet a těšila jsem se na ni. Ještě, než mě stačil začít krmit, přišel taťka s babičkou. Takže mě nakonec nakrmila babička. Přesnídávka mi opravdu bodla, vždyť jsem měla naposled obídek v půl dvanácté. To si s mamkou ještě vyřídím až přijede, pomyslela jsem si, ale když se mamka objevila byla dala mi hned napít mlíčka a omlouvala se mi, že jak jsme zaspaly, tak na mlíčko úplně, zapomněla a já jsem se prý také neozvala. Hm, já jsem si to také hned neuvědomila, že mám hlad. Takže mami, raději se vrátím k mým zajetým dvacetiminutovkám, při nich rozhodně nehrozí, že zaspím bumbání.