Dva měsíce to je věk.
Dnes 8.8.2006 mi maminka řekla, že mi jsou přesně dva měsíce. To jsem zvědavá, jestli dostanu taky nějaký dárek. No měla bych, protože když mi byl měsíc dostala jsem krásnou hrazdičku, na které se houpe spousta hraček. Ale dneska to vypadalo, že na mne s dárkem zapomněli. Nakonec mamka přece jenom vytáhla polštářek, ale podezřívám jí, že si ho koupila spíš pro sebe, než pro mne, protože leží na sedačce a vůbec se s ním nedá hrát.
A co umím nového? Za největší objev tohoto měsíce považuji smích. Zhruba od 15. července se mi daří usmívat, zrovna když chci. Sice to dá hrozně moc práce pořádně se usmát, ale když se mi to podaří, mám z toho obrovskou radost. A když vidím mamku a taťku, tak se mi zdá, že z toho mého úsměvu mají snad ještě větší radost než já. Musím to ještě pořádně natrénovat, aby se mi nepřekážel jazýček. Nějak nevím, kam ho při tom smání dát, pořád překáží.
Také už krásně spinkám v noci. Vždycky se jenom napapám a hned jak mě mamka položí do postýlky okamžitě zase usínám. Akorát večer prý usínám dost pozdě. No nevím, mně se zdá jedenáctá hodina tak akorát, ale mamka s taťkou mají asi jiný názor. Stejně nic nezmůžou. Usínám samozřejmě na míči, ve skákání se mamka s taťkou spravedlivě střídají. Někdy mě přemůže spánek i dřív, většinou se po koupání v sedm napapám a pak si po chvilce houpání na míči tak na půl hodinky schrupnu, ale pak se chci zase houpat. Na noc usínám mezi půl desátou a jedenáctou. Bez mlíčka v noci vydržím nejvíce šest hodin, většinou spíš tak okolo pěti. Ráno vstávám různě, většinou mezi půl devátou a desátou hodinou.
Začínají mě také pomalu poslouchat ručičky. Když si je chci cucat, už se mi občas povede strčit si je do pusinky. Jsou to ale potvůrky zlobivé, když už se konečně trefím do pusinky a začnu je cucat, kloužou a chtějí mi z pusinky utéct. A někdy mě dokonce i pěkně škrábnou do dásničky. To se pak moc rozčiluji. Jsem od nich občas poškrábaná i na obličejíčku. Ale to nevadí, moc dobře chutnají a tak mě láká zkoušet to, přes všechna úskalí, dál a dál.
Na cucání mám i dudlíček, ten mi však chutná jenom, když jsem unavená a chce se mi spinkat. To pak dudlám jak o život.
Umím si i povídat a občas i pěkně vypísknu. Také už vydržím i čtvrt hodiny sama pod hrazdičkou, dívat se na hračky.