Došlo mlíčko
Stala se strašná věc. Už od soboty nemám mlíčko. V sobotu jsme s taťkou mamku večer odvezli autíčkem někam pryč a taťka mi říkal, že maminka šla na sraz ze školy. Taťka mě doma vykoupal, a dal mi mlíčko ve flašce. OK, pro jednou se s ním spokojím, však v noci už bude mamka určitě doma a já se po probuzení dorazím mlíčkem od ní, plánovala jsem si. To jsem se teda, ale strašně spletla. V posteli byl celou noc jenom taťka a když jsem plakala a chtěla mlíčko, dal mi jenom to mlíčko ve flašce. Říkal, že maminka není doma, a že mi musí stačit tohle mlíčko. To mi, ale stačit nebude! Asi hodinu jsem poplakávala, ale pak mi došlo, že mamka tu asi opravdu není a jiné mlíčko, než to ve flašce, prostě nebude. Tak jsem se trošku napila a usnula jsem. Moc tvrdě jsem ale nespala, každou chvilku jsem se budila, abych zkontrolovala, jestli se v posteli neobjevila mamka. Ta se však neobjevila až do rána.
Když jsme ráno s taťkou vylezli z ložnice, zjistila jsem, že mamka je doma a spinká v obýváku. Jéééé, měla jsem takovou radost, že jí zase vidím, že jsem úplně zapomněla chtít po ní mlíčko. Mezitím co jsem skákala po mamce, udělal mi taťka mlíčko do flaška a já ho s chutí vyzunkla.
Mlíčko od mamky už od té doby prostě nebylo. Někam zmizelo, ztratilo se. Občas jsem sice na mamku udělala pusinkou prrrrb, prrrrrb, jako že chci mlíčko, mamka však vždycky řekla, že není. Z počátku jsem zkoušela brečet, jestli se náhodou mlíčko neobjeví, ale neobjevilo se! Hlavně, že se neztratilo i to mlíčko v té flašce, na kterém jsem si mohla dál pochutnávat. No vždyť nakonec není vůbec špatný.