Chtěli mě podplatit.
Dneska ráno mi mamka řekla, že půjdeme zase k paní doktorce. Zase prý na včeličku. Ale prý už jsem velká holka a tak mě ta včelička určitě tolik bolet nebude. No moc jsem to mamce nevěřila, proto jsem zůstala ve střehu, hned jak jsme vešly do ordinace. Mamka mě svlékla a sestřička mě zvážila a změřila (8004g a 69cm), pak si mě ještě zkoukla paní doktorka a řekla, že jsem supr holka. Tak fajn, tak to řekni sestřičce, ať mi zase neubližuje, mrkla jsem na ni a paní doktorka asi pochopila, protože sestřičce opravdu řekla, ať mi dá ňamku. Jůůů, já dostanu ňamku, to jsem tady ještě nezažila. A opravdu, sestřička něco nakapala mamce na lžičku a ta mi to dávala spapat. Opravdu to můžu sníst? Koukala jsem tázavě na sestřičku a zvažovala, jestli mám otevřít pusinku. Pobízela mě k tomu nejen mamka, ale i sestřička, a když se k nim přidala i paní doktorka, přece jenom jsem si dala říct a otevřela pusinku. Ňam ňam, bylo to opravdu dobroučké. Nemáte ještě? Sháněla jsem se, ale sestřička se tvářila, jako, že nechápe. Místo toho mě otočila na bříško a ukázala mi na žirafu, která si lebedila přede mnou. S tou si můžeš hrát, říkala mi. OK, natáhla jsem se po ní a šoupla ji do pusinky, ale co to? Auuuuuu, to je teda zrada! Zase jsem vám naletěla, křičela jsem, když jsem ucítila známou bolest na zadečku. Auuu, tak proto ta dobrota. Auuuuu, auuuu, auuu, křičela jsem, ještě když mě mamka oblékala. Křičela jsem ještě oblečená u mamky v náručí. Sestřička mi podala onu žirafu a já pomaloučku přestávala naříkat. Ta žirafa je teď moje? Jako bolestné? Tak to beru! Mamka si ještě chvilku povídala s paní doktorkou a se sestřičkou a já si hrála s mojí novou kamarádkou. Po chvilce se mamka rozloučila a začala mi brát žirafu, že prý ji tam musíme nechat pro ostatní dětičky. Jak to? To je nespravedlivý! Spustila jsem takový řev, že sestřička i paní doktorka mamku přemlouvaly, ať mi tu žirafu nechá, ale mamka ne, raději se rychle rozloučila a pádila se mnou z ordinace, co jí síly stačily. Teda mami, že i ty mě dneska zradíš, a po takovém prožitém utrpení, to bych teda nevěřila, řvala jsem ještě dole, když mě mamka dávala do kočárku.