Čert a Mikuláš
Tak už je mi dobře a můžu jít za babičkou a za dětmi do školky. Super!!!! Byla jsem moooc šťastná, když mi mamka ráno řekla, že jdeme za babičkou do školky. Přišly jsme tam, mamka mě dala babičce a odešla. Babička řekla dětičkám, že moje mamka šla k zubaři, a že si tam s nimi bude chvíli hrát. Super, pomyslela jsem si a rozběhla se k hračkám. Pak jsem ještě s dětičkami u stolečku spapala svačinku a šly jsme do jiné třídy, kde byla ještě spousta jiných dětiček. To bude paráda, to si pohraji, pomyslela jsem si, ale než jsem se stačila vyprostit od babičky z náručí, zaslechla jsem nějaké zvonění a hned vzápětí vtrhli do třídy dva obrovský čerti. „Blllll, blllll, blllll“ křičeli a řinčeli řetězy. Děti začaly plakat a tak jsem se k nim pro jistotu přidala. Hned za čerty vešel Mikuláš a babička mi pošeptala, že se nemusím bát, že mě nikomu nedá. No dobrá babi, přestala jsem plakat, ale raději jsem byla ve střehu. Dělala jsem na čerty ty ty ty a říkala jim: „Pyč, pyč, pyč.“ Čerti sice pryč nešli, ale naštěstí nikomu neubližovali. Mikuláš dětičkám něco říkal a dětičky mu zpívaly a říkaly básničky. To se mi docela líbilo. Pak přišel Mikuláš ke mně a pohladil mě. Ještě mě chtěl pochovat, ale to jsem si už nenechala líbit a pevně jsem se držela babičky. „Ne, ne, ne, ne,“ říkala jsem babičce a babička mě nedala. A protože jsem byla hodná, dal mi Mikuláš balíček s dobrotkami. Jé, to je paráda, hned jsem si vybrala banán a celý ho zbaštila.
Mikuláš s čertem pak odešli, my se vrátily do naší třídy a zkoumaly jsme balíčky. Dětičky se pak šly oblékat, že půjdou na procházku a mně se vrátila maminka. Hned jsem jí vyprávěla, co jsem viděla: „Blll,blll, blll, ty, ty, ty, ty, pyč, pyč, pyč, nyny, nyny,“ pohladila jsem se na závěr mého monologu. Maminka se moc divila, že jsem viděla čerty a Mikuláše. Ještě jsme si chvilku povídaly s babičkou, ta mi pak ještě dala výbornou polívčičku a šly jsme s mamkou domů spinkat. Vůbec jsem nemohla usnout, stále dokola jsem mamce říkala: „Nynyny, blll, blll, blll, ty, ty, ty, pyč, pyč, pyč.“ Maminka na vše důležitě přikyvovala a říkala, že to odpoledne všechno povíme taťkovi. Nakonec jsem přece jenom nějak usnula.
Odpoledne přišel taťka a já mu všechno dokola pořád vyprávěla. Smál se a měl radost, že jsem šikovná holčička, že jsem se čerta nebála. Pak nás s mamkou odvezl na návštěvu za tetou, strejdou a Nikolkou. Zazvonily jsme a já volala: „Nikolko, Nikolko,“ dokud mi Nikolka nepřiběhla otevřít. U Nikolky jsme si chvilku hrály a pak najednou někdo zazvonil. Běžela jsem se za tetou podívat, kdo to si to ještě přišel s námi hrát, ale najednou jsem se zarazila. Proti mně do obýváku vpochodovali dva čerti, Mikuláš, a dokonce dva andělé. „Ne, ne, ne, pyč, pyč, pyč, ne, ne, ne,“ couvala jsem vystrašeně před nimi a začala natahovat. To už mě, ale chytla maminka a pevně mě držela, takže jsem věděla, že se nemusím bát, že mě nikomu nedá. Nikolka jim řekla básničku a zazpívala písničku. Po mně naštěstí nic nechtěli, asi dobře věděli, že bych jim nic neřekla. Zkoušela jsem sebrat odvahu a dojít si pro balíček, který mi v natažené ruce podával Mikuláš, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela a honem utekla zpátky k mamce. Balíček mi od Mikuláše podala maminka, takže jsem naštěstí o dárečky nepřišla. „Nelinko, Nelinko, pojď sem za mnou, honem,“ ozvalo se najednou někde za všemi těmi čerty a anděly, a já jsem za nimi spatřila tatínka. „Tatou, tatou,“ zavolala jsem na něj a chtěla jsem za ním, ale bála jsem se projít okolo čertů. Tatínek si sedl na bobek a nastavil mi ruce, čerti trošku poodstoupili, já zatla zuby a rozběhla se k němu. Fíííjoo, to byl fofr, uffff, ještě, že už je to za mnou, lebedila jsem si u taťky v náruči. Mikuláš s čerty a anděly odešel a my s Nikolkou se mohly radovat z dárečků, které jsem dostaly. A že jich bylo.
Večer jsem opět nemohla usnout, stále jsem před očima viděla Mikuláše, čerty, anděly a stále dokola opakovala: „Nyny, nyny, blll, blll, blll, ty, ty, ty, pyč, pyč.“ Na čerta a Mikuláše jsem vzpomínala, až do Vánoc, každý večer jsem taťkovi, nebo mamce opakovala ten můj známý monolog. Jo a abych nezapomněla nyny, a ty ty ty jsem i názorně předváděla.