Budu mít sestřičku
Dneska jsme jeli na výlet do Českých Budějovic. Prý tam jedeme zjistit jestli je Hugo chlapeček, nebo holčička. Mně to je teda úplně jedno, hlavně že to je miminko, ale výletu jsem se nebránila a moc jsem se na něj těšila. Jel s námi i tatínek, jenom škoda, že mu nebylo moc dobře, tak si to asi neužila tak hezky jako my s mamkou. Před nemocnicí v Budějovicích jsme neměli, kde zastavit, nakonec taťka našel místečko v přilehlé ulici, takže jsme tam nakonec stihli přijít, i přes mamky obavy včas. Já bych řekla, až zbytečně moc včas. Dlouho předlouho jsme pak čekali v čekárně. Naštěstí tam měli spoustu maličkých hraček a knížek, takže mi chvíli trvalo, než jsem si je všechny prohlédla. Pak jsem začala dorážet na ostatní lidi v čekárně a to bylo úplně nejlepší. Všichni se smáli a tak jsem se jim snažila předvést všechno, co umím. Ukázala jsem jim žábu, čápa, medvěda, taky jaký umím dělat ksichtíky a docela jsme se tam dohromady pěkně nasmáli. Až mi bylo líto, že nás zavolali do ordinace.
Moc jsem se těšila, až mimčo uvidím. Mamka si lehla a já s napětím čekala, jak pan doktor mamce to bříško otevře, aby mi ukázal to miminko. Maminka mi celou dobu tvrdila, že miminko vidět nemůžu, že bříško otevřít nejde. Tak asi proto jsme jeli za tímhle pánem, ten to snad zvládne. Pan doktor ale mamince bříško neotevřel, jenom jí po bříšku jezdil nějakým přístrojem a říkal mi, ať se dívám na televizi. Proč na televizi? Na tu se přece můžu dívat doma. Já chci vidět miminko! Taťka mi pak ukázal také na tu televizi a řekl mi, že v té televizi je to naše miminko. To jsem z toho blázen? Co dělá v televizi? To už není u mamky v bříšku? A proč ho nevidím? To vážně ty šmouhy jsou naše miminko? Měla jsem spoustu otázek, ale najednou v televizi začalo něco ťukat a taťka řekl, že to je srdíčko. „Sdíčko, sdíčko,“ opakovala jsem a to se mi moc líbilo, bohužel za chvilku už tam byly vidět zase jenom ty šmouhy. Mamka s taťkou a s panem doktorem je napjatě sledovali, a já se začala pěkně nudit. Ještě, že tam byla soudná sestřička, která mi po chvilce přinesla z čekárny košíček s hračkami. Sice už jsem je měla prozkoumané, ale pořád byly zajímavější, než ty šmouhy v televizi. Nakonec jsem se dočkala konce pořadu a konečně jsem s mamkou a taťkou mohla vypochodovat z ordinace. Jo a pan doktor prý z těch šmouh poznal, že budu mít sestřičku. A bude se prý jmenovat Amálka. Takže to nebude Hugo? No dobrá tak teda Amálka. Ještě jsem to zavolala babičce, že budu mít Amálku a vydali jsme se domů. Musím říct, že jsem si to miminko představovala teda úplně jinak. Ale prý se dočkám a až se narodí, bude to prý úplně opravdové miminko. To jsem teda zvědavá.