A zase v práci.
Prázdniny utekly jako voda a my jsme zase chodily do práce. Přiznám se, že se mi to doma, vlastně na chatě, moc líbilo a už se těším až maminka nastoupí na mateřskou dovolenou a budeme si užívat odpočinku doma.
Na kontrole 14.3.2006 (27+2) jsme se dozvěděly výsledky krevních testů, které byly v pořádku. Dozvěděly jsme se také, že tatínek má krevní skupinu A1 pozitivní, a protože má maminka A1 negativní, budou mi muset hned jak se narodím vyšetřit krev, aby zjistili jaký jsem zdědila RH faktor. Pokud budu mít pozitivní jako tatínek, musí mamince hned dát injekci na vyrovnání protilátek, aby se můj případný bráška nebo sestřička také narodili zdraví. Jinak tato kontrola probíhala jako obvykle, takže opět vše v pořádku. Stejně tak v pořádku vše bylo i na další kontrole 4.4.2006.
Na další kontrole 18.4.2006 (32+2) si mě pan doktor po dlouhé době prohlížel ultrazvukem. Byla jsem naparáděná, usmívala jsem se, ale pana doktora víc než jak vypadám, zajímalo v jaké se nacházím poloze. Řekl mamince, že jsem v té nejideálnější poloze, tedy hlavičkou dolů, zádíčka mám vlevo a nožičky vpravo. No to jsem ráda, že jsem se uvelebila správně a maminka se mě nebude snažit z mého pohodlného místečka vyhnat. No, abych pravdu řekla, ono to už zase tak pohodlné není, místa mi kvapem ubývá a o všech těch kotrmelcích a hvězdách, kterými jsem se ještě nedávno dobře bavila, se mi teď už může jen zdát. Dneska jsem ráda, když se mi povede dobře si protáhnout zádíčka, ručičky, nebo nožičky a mám takové obavy, že to bude čím dál tím horší. Ale hlavně, že je pan doktor s mým umístěním spokojen. Ještě mi změřil ze všech stran hlavičku, také stehenní kost a podle vše těch mír mu ultrazvuk vypočetl, že vážím 1401 gramů. Pane jo, to už jsem kus ženský! Ještě řekl mamince, že jsem o osm dnů mladší, ale to my už přece dávno víme z ultrazvuku z Českých Budějovic. Pan doktor si myslel, že jsem třeba dorostla, ale ne, prostě jsem pořád o týden mladší. Maminka se ještě ptala pana doktora, jestli jsem kluk nebo holka, jako kdyby to už dávno nevěděla, ale pan doktor jí řekl, že to nepozná, protože jeho ultrazvuk nemá bodovou sondu, která je třeba na prohlížení takovýchto detailů. Takže jestli se v Budějovicích spletli a já nebudu Nelinka, ale Denisek, budu asi chodit v šatečkách a růžových kabátkách, kterých mi už maminka spoustu nakoupila.
18.4.2006 jsme se s maminkou po kontrole ještě vrátily do práce, ale maminka se necítila moc dobře. Odpoledne doma jí bylo ještě hůř a říkala tatínkovi, že si asi bude muset vzít druhý den dovolenou, protože na ni leze nějaká chřipka. To jsem se docela radovala. Plánovala jsem si, jak si to s maminkou doma užijeme, ale to jsem se pěkně přepočítala. Během noci se mamince spustila rýma jako trám, stoupla jí teplota a protože měla plný nos, vůbec nemohla celou noc spát. A i já jsem se v bříšku cítila pěkně mizerně. Snažila jsem se trochu si ulevit různým kroucením a kopáním, ale moc platné to nebylo. Ve středu jsme si dovolenou vůbec neužily, celý den jsme ležely, maminka si dokonce vzala půlku paralenu a kapala si kapky do nosu. Ve čtvrtek se nám trochu ulevilo, přesto jsme obě prospaly celý den. Až v pátek nám bylo trochu lépe, stejně jsme ale ještě zůstaly na dovolené. Do práce jsme vyrazily až v pondělí a byla jsem opravdu moc šťastná, když mi maminka řekla, že je to už náš poslední týden v práci. Už mě to opravdu všechno docela zmáhalo.