Sestřička
Nikdy nezapomenu na ten první okamžik. Na okamžik, kdy jsi, Nelinko, poprvé spatřila svoji sestřičku Amálku. Byla jsi na ni celé těhotenství připravovaná, říkala jsi, že se na Amálku těšíš, že to bude tvoje sestřička, ale je mi jasné, že sis asi pořádně nedovedla představit, co si pod tím opravdu představit. Poprvé jsi Amálku viděla ten večer co se narodila, když ti ji tatínek ukázal na fotkách na notebooku. Moc se ti líbila. Babička ti slíbila, že se na ni hned zítra půjdete podívat. To ses určitě moc těšila, viď.
Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsi vešla do porodnice. Přišla jsi mi najednou taková veliká a strašně jsem zatoužila tě obejmout. Právě jsem přivezla Amálku v postýlce a tebe jsem vzala do náruče. Dala jsi mi pusinku a už ses nakláněla nad postýlku. Očička ti zářily takovou něhou, kterou jsem snad ještě neviděla, natož u dvouletého dítěte. Koukala jsi na ní jako na svatý obrázek a mě se po tvářích koulely slzy. „To je tvoje sestřička Nelinko, to je Amálka,“ řekla jsem ti a ty jsi mi, stále z ní nespouštějíc oči, odpověděla: „Už vylezla!“ Ano vylezla, usmála jsem se a nechala tě Amálku pohladit. Nějak automaticky jsi věděla, že musíš hladit opatrně, byla jsi tak něžná. Chovala jsem si tě a ptala se tě: „Stýskalo se ti po mamince, Nelinko?“ „A po Amálce,“ zněla tvoje odpověď. Takže do dneška nevím, jestli se ti stýskalo i po mně. Pak jsi ještě řekla: „Amálka úžasná“ a „to je blouček“. První den jsi ani nechtěla odejít, babička tě musela nalákat na to, že ti koupí ňaminku. Odešla jsi a prý hned jak jsi dostala slíbenou dobrotu, dožadovala ses návratu k Amálce. Nakonec jsi musela vydržet do druhého dne.
Druhý den tě překvapilo, když Amálka zaplakala. Vrhla ses k tatínkovi do náruče a s tichým zoufalým pláčem jsi opakovala: „Plače, Amálka, plače.“ Odcházela jsi se slzičkami v očích, nešťastná, že Amálka plakala. Lítostivě jsi plakala i první dny doma, kdykoli Amálka zaplakala. Při prvním koupání jsme nevěděli, koho utěšovat dřív. Chvilku trvalo, než se nám podařilo tě přesvědčit, že Amálka, protože neumí mluvit, tím pláčem vlastně povídá. Od té doby jsi jí vždycky, když plakala, říkala: „Co to povídáš, ty blepto?“ Občas tě ještě rozhodí pláč Amálky v noci, to pak se mnou sedíš u kojení a jsi šťastná, že Amálka bumbá a nepláče. A v postýlce jí nesmím nechat plakat ani chviličku, to hned křičíš: „Plače, Amálka plače, mami honem, honem!“
A ta něha k Amálce ti vydržela, není hodiny, abys jí nepřišla pohladit a dát pusinku. Každou chvíli se dožaduješ, aby sis mohla Amálku pochovat. Jsi, Nelinko, opravdu naprosto úžasná a dokonalá SESTŘIČKA!