Nejkrásnější období
Je 9.8.2006, já čichám k voňavoučkému uzlíčku jeden den starého miminka, mého miminka, a snažím se zapamatovat tu jedinečnou vůni. Mám tě jen jeden den a už vím naprosto jistě, že bych bez tebe nedokázala žít. Stále se na tebe musím dívat a stále dokola nemohu uvěřit tomu zázraku. Pozoruji tvoje maličké ručičky, tvůj obličejíček, nádherné vlásky. Pozoruji tě stále dokola, mám pocit, že už tě znám úplně nazpaměť, a zároveň mě každý další pohled na tebe uchvacuje jako bych tě viděla poprvé. Mám tě jen jeden den a asi ani nepůjdu spát, abych se na tebe mohla dívat. Je ti jeden den, jsme spolu v porodnici a jsme si tak blizoučko, jako ještě nikdy. Je ti jeden den a já si zoufale přeji zastavit čas a užívat si tohle nejkrásnější období. Období čerstvoučkého, malinkatého miminka, toho voňavého, bezbranného uzlíčku, který je na mne zcela závislý.
Je hluboká noc, mám tě v náručí a houpeme se na míči, jako ostatně každou noc, ty přece nemůžeš za to, že mě se chce spát, nechápeš asi proč nespím přes den jako ty, proč se nešetřím na tyhle naše noční dýchánky. Vpíjíš se pohledem do mých očí a já přesto, že se mi chce strašně spát, si v přítmí lampičky, tyhle chvíle náramně užívám. Je ti měsíc, jsi pořád to novotou vonící malinkaté miminko a je to o to lepší, že se z tebe může těšit i tatínek, babičky a dědečkové. Chlubím se tebou sousedkám a známým, které potkávám při procházkách s kočárkem. Tak co, na jak dlouho to dneska vidíš? Můžeš klidně až do rána, vždyť ten čas tak strašně rychle letí, vždyť já si tě snad ani nestihnu pořádně užít. Nechceš mi stále zůstat měsíční Nelinko? Moc prosím, zůstaň, vždyť je to to nejkrásnější období.
Právě jsem tě na míči uhoupala ke spánku, spokojeně oddechuješ vedle mne v košíku a já se těším až se probudíš a usměješ se na mne. Jsou ti dva měsíce a dokážeš se smát. To je ten nejkrásnější pohled na světě. Pohled na tvoje rtíčky, které se zkouší špulit do prvních úsměvů. Jde ti to už parádně, je s tebou legrace, začínáš si broukat, do toho se usmíváš, paráda. Prosím hodiny, přestaňte bít, nechte mi Nelinku přesně takovou jaká je teď, vždyť já s ní právě zažívám to nejkrásnější období!
Jéé, ty už se umíš otáčet! Ty jsi ale šikulka! Jsou ti tři měsíce a já každý den obdivuji tvé stále se zdokonalující otočky s bříška na zádíčka. A jakou z nich máš radost, směješ se kdykoli se ti povede otočka, směješ se kdykoli mě, nebo taťku zahlídneš, směješ se prostě pořád. Jsi naprosto úžasná a dokonalá a já zase prosím čas, ať se zastaví, ať mě nepřipravuje o tohle tvoje nejkrásnější období.
Dneska jsou ti čtyři měsíce, právě jsme spolu naložené ve vaně a užíváme se koupele, je to paráda, jsme obklopené teplounkou vodou a spoustou hraček, každou chvilku koupelnou zazvoní tvůj smích. Ano už se umíš smát nahlas a my jsme schopni opravdu neuvěřitelných věcí, jenom abychom uslyšeli tvůj smích. Je překrásný, je dokonalý, stejně jako ty, Nelinko. Je s tebou teď taková legrace. Víš co domluvíme se, že zůstaneš pořád taková, pořád čtyřměsíční. Pořád v tomhle nejkrásnějším období.
Jé, Nelinko, nestoupej si, vždyť jsi na to ještě malinká, musíš se napřed naučit pořádně sedět, až pak můžeš stát, domlouvám ti a ty se tomu směješ, a když ti dám ručičky, místo aby ses přitáhla do sedu, šup, zase stojíš. Je ti něco málo přes šest měsíců a já si užívám vítězoslavného pohledu tvých očíček vždy, když se ti povede postavit. Děláš ohromné pokroky, každým dnem objevíš něco nového, každý den se něco nového naučíš. Je to to nejkrásnější období, které jsem mohla zažít, tohle období objevování.
Pozor, pomalu, neběž, vždyť upadneš! Teda, to je ale fofr, to se ani trochu nebojíš? Ty ne, viď, za to já trnu skoro pořád. Trnu a přitom užasle sleduju co všechno už dokážeš. Je ti rok a právě jsi mi utekla z nočníčku. Vyjímečně se nepřevrhl, když si z něho vstávala. Ty však nezaváháš a než k tobě stihnu přiběhnout, nočník vyklopíš na koberec s hlasitým eee eee. Řítím se zabránit katastrofě, což už stejně nedokážu. Stihnu tak akorát chytit tvojí ručičku, která chtěla to tvoje eee, eee zaplácat do koberce. Ty se na mne podíváš a s doširoka otevřenýma očima se na mne podíváš a sdělíš mi BÁC. A já přesto, že jsem byla ještě před chvilkou dopálená, se musím pousmát. Zahlídneš můj úsměv, také se usměješ, ukážeš na koberec a hrdě prohlásíš eee, eee. Ano ty moje zlatíčko, udělala jsi eee, eee, jsi moc šikovná holčička, pohladím se a odtahuji tě od té smradlavé hromádky na koberci, abych ji mohla vyčistit. Zprvu se bráníš a chceš to uklízet se mnou, ale brzy se vydáš na průzkum bytu. Během chvilinky slyším podezřelou ránu okomentovanou tvým bác. Zahazuji hadr a utíkám zjistit novou oběť tvého bác. Co asi uvidím tentokrát? Čím novým mě zase dneska překvapíš, co nového se ti povede? I když jsou to teďka hoňky, jsou bohatě vykoupeny šťastným pohledem tvých oček, vždy když dokážeš něco nového. Každým dnem žasnu, jak si šikovná, každým dnem zjišťuji, co všechno víš, udivuje mě co si pamatuješ, každý den si vychutnávám. Právě mi s tebou nastalo, to nejkrásnější období. Moment, neříkala jsem to už někdy? Nebylo právě včera, právě před měsícem, nebo právě loni, to nejkrásnější období? Asi to shrnu, první rok s tebou byl tím nekrásnějším obdobím! Ale je ti teprve rok, už se vidím, že za rok budu to samé tvrdit o tvém druhém roku. A když dneska zoufale toužím zastavit čas, už se na ten tvůj druhý rok moc těším.
Krasny clanek
(Mila, 19. 5. 2008 16:24)