Děkuji Ti Nelinko
Děkuji Ti Nelinko
Děkuji Ti za to, že prostě jsi
Děkuji, že učíš mě trpělivosti
Děkuji za Tvůj smích, i za tvé slzičky
Děkuji za pohlazení od tvé ručičky
Děkuji za to, že mne miluješ
Děkuji, že mě potřebuješ
Děkuji za Tvé vztekání
Děkuji za ranní vstávání
Děkuji za Tvé věčné otázky
Děkuji, když češu Ti vlásky
Děkuji, za ten dar co mi byl dán
Děkuji za možnost, že tě vychovám
Ani nevíš Nelinko, jak moc pro mne znamenáš. Asi si ani nedokážeš představit, jak moc mi kolikrát pomůže, když přijdeš a jen tak se přitulíš, dáš mi pusinku, nebo mě prostě nezištně pohladíš.
Zrovna včera v noci. Tys měla teplotku, ani nevím proč, nic jiného ti nebylo, neměla jsi rýmu, kašel, akorát jsi topila jako kamínka. Spala jsi ale celkem klidně, takže jsem se věnovala svým věcem a večer normálně plynul dál. Najednou se mi udělalo strašně zle od žaludku. Bylo mi opravdu špatně, tak jsem si vzala obklad a zalezla jsem také do postele. Ještě jsem ti sáhla na čelíčko, zjistila jsem, že teplotku máš pořád, ale spíš docela v klidu, tak jsem se otočila zády a snažila se usnout. Ani nevím proč, snad proto, jak mi bylo zle, snad pro náhlý nával těhotenských hormonů, jsem se potichu rozbrečela. Najednou cítím na zádech tvoji malou ručičku, která mě hladí a tvůj ochraptělý hlásek, který, snad ještě napůl ze snu, konejšivě praví: „Neplaaač. Maminko, neplaaač.“ Ještě párkrát si mě pohladila, a než jsem se k tobě otočila, už si zase skoro spala. Zašeptala jsem jenom: „Neboj se, už nepláču, Nelinko“, ale slzy se mi řinuly snad ještě víc. Úplně jsem se zastyděla. Ty, ač sama s teplotkou, která jistě taky nebyla zrovna příjemná, konejšíš mne. Hladím tě, po horké tvářičce a přemýšlím, kde se v tobě bere tolik něhy. Znovu se zastydím. Vždyť kolikrát, když se vztekáš, tě jenom okřiknu: „A přestaň brečet!“ Nebylo by lepší tě zkusit pochovat, pohladit a konejšivě ti říct prostě jenom: „Neplač. Nelinko, neplač.“ Nevím, jestli bys to vůbec, přes ten svůj vzteklý řev zaznamenala, ale slibuju ti, že to zkusím. Asi zase už vzlykám nahlas, protože najednou přes slzy zahlédnu, jak pootevřeš očička, pohladíš mě po tváři a znovu mě utěšíš: „Neplaaač.“ „Ne, už opravdu nepláču, Nelinko,“ slíbím ti potichu. Spolknu poslední slzu a najednou si uvědomím, že je mi úplně dobře. Nevolnost zmizela a i pocit lítosti odplouvá. Proč bych brečela, když mám takové veliké štěstí? Proč bych brečela, když mám tebe? Než usnu, ještě tě naposled pohladím a do tvých vlásků zašeptám: „Děkuji ti, Nelinko.“
Komentáře
Přehled komentářů
Markétko, ani nevíš jak krásně si tohle napsala !!! Cítím to přesně tak, jak si napsala a já DĚKUJI TOBĚ i NELINCE za to, že vás obě mám, že jste tady se mnou a už se těším až na to všechno budeme čtyři. Mám vás holky moje strašně moc rád a děkuji vám za všechny krásné chvilky strávené s vámi ! Děkuji ...
Váš tatínek
Děkuji Ti
(Ilča F., 16. 8. 2008 23:50)Market, já děkuji, ale Tobě, za ta nádherná slova, která dokážeš napsat. Přesně to cítím i já ke svým dětem, ale neumím to hodit takhle na papír. Tak si aspoň občas půjčuji Tvé myšlenky a Tvá slova a mezi slzami je šeptám těm svým ranečkům. Děkuji Ti....
Moje zlatíčka
(tatínek, 18. 8. 2008 9:21)